Pokud sháníte tip na opravdu zajímavý a poučný výlet, zamiřte do chvaletické elektrárny na dny otevřených dveří. Exkurze do míst, kde se z uhlí stává elektrická energie, má totiž co nabídnout. A svědčily o tom i fronty návštěvníků před tímto technickým unikátem.

Království těžkého průmyslu, které se návštěvníkům otevře jen pár metrů za vstupní branou, je ohromující. Třeba její komín patří k nejvyšším v republice. Ve větru se jeho vrchol dokáže kývat až o 1,5 metru a kromě 303 metrů výšky je třeba připočíst dalších 30, které ukrývá pod zemí.

Elektrárna Chvaletice má čtyři dvousetmegawattové bloky, přičemž první byl spuštěn už v roce 1977 a zprvu byla zásobována po řece Labi loděmi. Ceny dopravy ale přeorientovaly elektrárnu na železniční dodávky hnědého uhlí.
Právě železniční doprava paliva a jeho překládka směr elektrárenské kotle je samostatnou kapitolou a doslova vlastní turistickou atrakcí.



Přistavené vagony s uhlím tu po jednom najíždějí do výsypky, kde si automatický podavač vezme celý vagon do čelistí, i s kolejemi ho obrátí vzhůru nohama a prázdný pošle ven. K tomu není potřeba ani žádná lokomotiva, o posouvání vagonů se zde stará soustava lanových táhel a ty tak jezdí samy.

Výlet až do pekla

Návštěvníci mohou zamířit i do „pekla" – soustavy obřích mlýnů, které mění uhlí na prach, jimiž se pohání kotle. A ty mají pořádnou spotřebu.
Kdyby například elektrárna jela úplně naplno, spálí za den až 15 tisíc tun uhlí. To je více jak 13 vlakových souprav.

„Elektrárna má i své vlastní venkovní zásobníky paliva. Obří hromady uhlí přitom vystačí jen na nějakých osm týdnů provozu," ukazuje přes obří hromady náš průvodce Miroslav Skala. Elektrárnu zná doslova jako své boty. Pracuje tu od doby, kdy začala dodávat elektřinu do sítě.

„Chvaletická elektrárna kromě samotné výroby proudu má i jednu zvláštní funkci. Leží přibližně uprostřed České republiky a stará se také o vyrovnání napětí v síti po ztrátách či výkyvech," dodává Miroslav Skala.