To si poslechněte… Příběh mladíčka, který vyhrál mistrovství republiky na 100 metrů znak a vtěsnal se mezi desítku nejlepších jihočeských sportovců roku 2001. LUKÁŠ KRAUS přesto přeběhl z bazénu na souš a s basketbalovou reprezentací to dotáhl až na evropský šampionát. Od nového roku se stal hráčem BK JIP Pardubice, když před tím působil dva roky v nižších soutěžích ve Španělsku.

Jeho plavecký příběh je tak originální, že i po letech se na něj někdo pozeptá. Kraus se dostal do českého nároďáku, kde se sice nestal pilířem týmu, přesto mu starty na mistrovství Evropy mužů nikdo nikdy neodpáře. A proti Turkům před více než třemi roky zazářil. Vždyť během devíti minut zaznamenal devět bodů. I proto je zřejmé, že svého rozhodnutí vsadit na basketbal, Kraus nemůže litovat.

„Plavání byla tvrdá dřina a basketbal zábava. Z ekonomického hlediska jsem zvolil zajímavější odvětví. To bych musel být setsakramentsky dobrý, abych se uživil plaváním. Vždy jsem prozřel, když jsem vyjel na závody někam za hranice. Tady to bylo dobré, samá medaile a titul mistra republiky, ale venku člověk dostal dvě vteřiny a zase jel domů trénovat,“ popsal životní zkušenosti nyní už jen basketbalista.

Jeho povídání je poutavé a trochu pomaleji ze sebe souká způsob jak zpřetrhal vazby s tímto vodním sportem. A trenéři odlišných odvětví už se o něj nemuseli přetahovat.

„S odstupem času považuji svůj krok v zásadě za správný, ale špatně načasovaný, v tu chvíli trochu ukvapený.

„Bylo to v sezoně, kdy se konalo mistrovství Evropy juniorů, a já to někdy v lednu zabalil. Šampionát mohl být společným a pěkným vyvrcholením práce s Marcelou Šmídovou. Té jsem prakticky ze dne na den utekl,“ dodnes Kraus nemá vůči své bývalé trenérce čisté svědomí.

Asi tuší, jak musela být tehdy naštvaná, když její svěřenec bez kloudné omluvy a jakéhokoliv vysvětlení přeběhl k basketbalu.

„Je mi jasné, že to moc dobře nenesla. Chtěl bych jí to jednou vysvětlit. Jenže se pořád míjíme. Zatím nebyla příležitost si o rozchodu promluvit,“ uvažuje určitě již moudřejší Lukáš Kraus.

Loni v létě měl během dovolené v Českých Budějovicích konečně dost času.

„Ale Marcela tu není! Žije někde v Koreji. Vzala si triatlonistu Jana Řehulu, který má bronz z olympiády v Sydney. Mají spolu dítě,“ dozvěděl se basketbalista.

Alespoň v duchu se trenérce omlouvá, že jako mladíček neprojevil více taktu a rozvahy.

„Basketbal mě prostě víc bavil,“ vysvětluje Kraus.

Teď, ve svých šestadvaceti letech by byl jako plavec zřejmě na vrcholu sil.

„Říká se, že plavci dorůstají do nejlepší výkonnosti někdy v pětadvaceti, sedmadvaceti,“ podotýká hbité křídlo.

A co jinošská láska a Lukáš Kraus v současné době? Role se pozoruhodně otočily. Po sezoně basketbalu, který je jeho prací, chodí relaxovat do bazénu a náramně si ve vodě libuje. Speciálně k českobudějovickému plaveckému stadionu má vřelý vztah.

„Mám ho ze všech nejradši! Vyvolává ve mně spoustu vzpomínek,“ tvrdí Kraus.

A na závěr zajímavého příběhu parádní tečka. Loni v létě si měřil časy a zjistil, že by splnil limit na mistrovství republiky. Jenže už nestihl absolvovat žádný kvalifikační závod. Lukáš Kraus zkrátka bude milovat plavání do konce svého života…


MICHAEL KALINICS