Bude, stýskalo se mi po nich, už když jsem knihu dopisovala. Nechci ale sklouznout k tomu, abych pod nátlakem čtenářů začala psát „nekonečné seriály“, jako se to stalo jiným autorům. Často jsem si u svých oblíbených detektivních sérií říkala, že by jim slušel menší počet dílů. Bylo to pořád to samé a tomu jsem se chtěla vyhnout. V nejlepším se má přestat.

Soud znovu řešil případ ženy, která vyhodila dítě mezi odpadky. Odsedí si 15 let

V souvislosti s vaším jménem jsem viděl reklamní slogan „nová královna české krimi“. Cítíte se jako královna?

Necítím. Ještě před rokem jsem byla „princezna detektivek“, ale poté, co jsem získala Cenu Jiřího Marka, jsem povýšila. Hezky se to čte, člověka to potěší, ale já jsem ještě ani úplně nevstřebala, že jsem se ze čtenářky stala autorkou. Je to jen rok a půl od chvíle, kdy mi vyšla první knížka, je to na mě všechno hrozně rychlé.

Za svůj první román Stvůra jste získala zmiňovanou Cenu Jiřího Marka pro nejlepší detektivku roku 2021. To se u prvotin asi moc často nestává, že?

Vlastně ani nevím. Třeba spisovatelka Michaela Klevisová tuto cenu za svou prvotinu také získala a stala se ve 32 letech nejmladší držitelkou tohoto ocenění. Považuji za ohromný úspěch, že se mi to ve 26 letech povedlo také.

Jednu knižní sérii jste dokončila, co chystáte nyní?

Potřebovala jsem si trochu odpočinout od všech těch stop, důkazů a vyšetřovatelských postupů. Je velmi náročné uhlídat, aby vám v knize seděly všechny detaily. Cítila jsem na sobě, že už si mozek nestíhá pamatovat, co bylo na začátku knihy, musela jsem si vše hodně připomínat. Nechtěla jsem proto začínat celou novou sérii. Mám teď v plánu samostatný psychologický thriller. Opět tam nebude chybět jedna mrtvola, bude tam i vyšetřovatel, ale tato dějová linka bude upozaděna a hlavní roli tam sehraje rodina, v níž se zločin odehrál, a s tím související rodinné tajemství.

Své první knížky jste začala psát, když jste byla na mateřské s malými dětmi. Jak stárnou, je obtížnější najít si čas na psaní, nebo naopak?

Asi by to mělo být snazší, ale pro mě je to paradoxně náročnější. Když jsem psala svou trilogii, tak jsem byla na mateřské s dvěma dětmi a třetí bylo teprve na cestě. Porod pro mě byl jako deadline, takže jsem Stvůru napsala za tři a půl měsíce, Vesnici za dva a půl a Vetřelce dokonce jen za měsíc a půl. Byl v tom i prvotní zápal, takže to šlo snáz. Navíc děti dobře spaly, tudíž jsem měla vždycky odpoledne třeba tři hodiny času na psaní. Teď už nespí, jsou tři a není tak snadné najít energii na tvorbu. Zmiňovaný thriller jsem tedy psala zhruba pět měsíců.

Máte nějaký pravidelný režim, nebo píšete, jak vám zrovna přichází nápady?

U Vetřelce to ještě šlo, psala jsem vždycky odpoledne, když děti spaly, a potom večer. Nyní se snažím vychytat momenty, kdy mi jde psaní od ruky. Jsou okamžiky, kdy třeba mám čas, ale hlava není na psaní nastavená a jde to ztuha. To potom vstanu po pěti šesti hodinách od počítače a říkám si, že by se nic nestalo, kdybych ten den vůbec nepsala. Jindy mám zase nápad, který mi běží hlavou a potřebovala bych ho zpracovat, jenže okolnosti mi to neumožňují, protože například zrovna sedím s dětmi na hřišti. A než si ten nápad stihnu zapsat, tak ho třeba zapomenu. Není snadné to vybalancovat.

Spisovatelka Kristýna TrpkováZdroj: Se svolením Kristýny Trpkové

Vyšetřovatelé z vaší knižní série pracují na kriminálce v Pardubicích. Jak hodně využíváte pro inspiraci míst či situací ze svého okolí?

U mě je to spíš o lenosti. Měla jsem zpočátku velký respekt z popisu různých vyšetřovatelských postupů, takže jsem si to nechtěla komplikovat tím, že bych román zasadila do míst, která neznám. Takhle je to pro mě jednodušší, nemusím nad popisem míst moc přemýšlet. Co se týče situací, ty využívám spíš podvědomě. V románech mám místa, kde prvotní nápad vzešel z mých životních zkušeností, ale často ho pak přetvořím tak, že už s realitou nemá moc společného.

Říkáte, že jste se snažila, aby vyšetřovací postupy ve vašich knihách působily autenticky. Je obtížné to sladit s tím, aby knihy zároveň byly čtivé a nenudily?

I když se člověk snaží co nejvíc přiblížit realitě, tak to úplně nejde. Všechny procesy a formality jsou hrozně zdlouhavé. Myslím, že kdybych se to všechno snažila popsat, stejně mi to poté v nakladatelství proškrtají, protože takové pasáže retardují děj a ubírá to knize napětí. Bylo zajímavé hledat v tomhle ohledu balanc. Čtenáři po autenticitě často volají, ale když ji pak v nějaké detektivní knize dostanou, zas tak nadšení z toho nejsou.

Napsat dobrou knížku je jedna věc, ale dostat ji do povědomí čtenářů druhá. V dnešní době vychází velká spousta detektivek, překládá se mnoho zahraničních autorů… Kolik času musíte věnovat propagačním akcím, jako jsou třeba autorská čtení?

U Vetřelce už je to podstatně víc času. Hodně jezdím třeba na besedy do knihoven, které si mě samy zvou. Ono se to nezdá, ale je to celkem náročné. Den, který strávím nějakým rozhovorem nebo besedou, bych jinak mohla věnovat psaní.

Nejvyšší státní zástupce chce změnit trest v kauze Pardubické nemocnice a Adámka

Vaše knihy se ale prodávají dobře, ne?

Naštěstí ano. Vetřelec šel do předprodeje 3. března a už 13. března byl hlášený dotisk. Řekla jsem si, že když už jsem ty knihy vypustila do světa, mám za ně morální odpovědnost a budu se starat o jejich propagaci. A to přesto, že nejsem typ, který by se musel někde ukazovat.