Národní kulturní památku od architekta Josefa Gočára nabízel majitel nejméně za 25 milionů korun. Informoval o tom ředitel dražební společnosti Naxos Libor Nevšímal.

Nesdělil ale, kolik zájemců podalo nabídky a ani v jaké výši. Dodal, že kritériem výběru bude nejvyšší cena. Někteří zájemci prý spontánně uvedli, jak by s nově nabytým majetkem naložili, jiní ne.

Rakouská společnost Good᠆Mills zhruba dva a půl roku v mlýnech již nevyrábí. Firma oslovila město, které nakonec od záměru koupit areál o rozloze větší než 10.000 metrů čtverečních s 15 objekty ustoupilo. Koupí se zabývala minulé i současné vedení pardubické radnice.

Město dokonce zhotovilo projekt za účasti odborníků, v mlýnech mohla vzniknout takzvaná Kulturfabrik, kulturně-vzdělávací centrum.

Jedním z hlavním argumentů, proč město nemá památku koupit, byla možnost jen nízké dotace vzhledem k nákladům.

Dotace mohla dosáhnout maximálně pěti milionů eur (asi 136 milionů korun), podmínkou je však naplnění kulturními aktivitami z 80 procent. Náklady na přestavbu a vybavení by mohly dosáhnout odhadem až 400 milionů korun.

Automatické mlýny na břehu řeky

Automatické mlýny s režnou fasádou jsou významnou dominantou města na pravém břehu Chrudimky. Jsou industriální stavbou, která charakterizuje českou architektonickou modernu před první první světovou válkou.

Josef Gočár mlýny projektoval pro bratry Egona a Karla Winternitze a stavěly se v letech 1909 až 1911. Ve 20. letech byly rozšířeny o nové silo, se starší částí jej spojilo přemostění. Některé části objektů ozdobila atika, která připomíná hradní cimbuří. V 60. letech minulého století pak levé nábřežní křídlo prodloužila čtyřpatrová přístavba.