S postupným propouštěním amnestovaných přibyla pochopitelně práce i kurátorce sociálního odboru pardubického magistrátu. Během šesti dnů se na ni obrátilo se žádostí o pomoc 42 bývalých vězňů!
Propuštění z basy? Spíše za trest!
Možná to zní jako paradox, ale pro většinu odsouzených propuštění z vězení nebylo to pravé ořechové.
„Dvě třetiny z nich nemají střechu nad hlavou, nemají se kam vrátit. Do azylového domu či do noclehárny se většinou uchýlit nechtějí. Přežívají, kde se dá, většina z nich najde přespání u kamarádů, případně na nádraží, ve squatech a podobně. My jim ale, s výjimkou služeb sociální kurátorky, nemáme co nabídnout," řekla vedoucí sociálního odboru Jana Procházková.
Do „azyláku" se puštěným nechce
Zkušenost, že lidé přicházející z výkonu trestu netouží po životě v dalším kolektivním zařízení, potvrzuje koordinátor azylového domu pro muže a noclehárny Lukáš Hnát. „Zatím se na nás obrátilo asi pět lidí. V azylovém domě je sice prakticky obsazeno, ale noclehárna plně využita není. Přitom informovanost by neměla být problémem, v terénu máme lidi, kteří vyhledávají ty, kteří nemají střechu nad hlavou a nabízejí jim naše služby," řekl Lukáš Hnát. Plné ruce práce tak v nejbližších týdnech budou mít hlavně policisté…
Počty: Po novoroční amnestii prezidenta republiky odešlo z pardubické věznice ke včerejšímu dni 273 odsouzených. Statistika Vězeňské služby České republiky uvádí, že z celkového počtu 768 tak nyní přebývá za zdmi pardubického kriminálu již „jen" 495 odsouzených.
