Ladislav Hámorský ten den vůbec nechtěl do vody. Jako traťový komisař SC PAP (Sportovní club Plavecký areál Pardubice) měl dohlížet na závod na traťovém úseku 250 metrů. Jenže osud s ním měl úplně jiné plány…

Do vody jít neměl

„Mým úkolem bylo zapisovat jednotlivé účastníky vystupující z vody, aby byla jistota, že doplavali všichni. Stál jsem zády ke směru, ze kterého se blížili plavci a zapisoval ty, co již vystupovali z vody po žebřících. Najednou někdo z přihlížejících vykřikl: „Tam vám někdo zkolaboval!" Otočil jsem se a viděl muže, který na hladině ležel s obličejem ve vodě," popsal začátek dramatu Ladislav Hámorský.

Jak dlouho muž ve vodě byl, není známo. Dotyčný už ale ležel na vodě obličejem dolů, ruce měl jakoby ve vodě – splýval – a proud vody už mu stáčel nohy napříč proudu.
Ladislav Hámorský je bývalý voják a nyní civilní zaměstnanec krajského ředitelství pardubické policie.

V dané chvíli ale bylo nejdůležitější, že je celoživotním úspěšným závodním plavcem a také několikanásobným vítězem policejního mistrovství republiky v plavání se záchranou tonoucího.
Neztrácel čas přemýšlením a vrhl se do vody, jak byl oblečený do mrazu. Ve dvou mikinách, kalhotách a botách.

„Nebyl daleko od břehu. Stačila dvě nebo tři tempa a byl jsem u něj. Kdyby plaval prostředkem Labe, asi bych ze sebe něco svlékl, ale tady nebylo na co čekat. Otočil jsem jej obličejem z vody a přitáhl ke břehu, kde se mezitím seběhli lidé. Nedařilo se nám jej ale dostat z vody. Přišel jsem na to, že se mu ruka zasekla pod břehem, a tak jsem ji vyprostil. Jenže mezitím nám doslova před očima začal modrat. Ještě ve vodě jsem rychle zkusil masírovat srdce, ale nešlo to. Jednou rukou jsem se přidržoval břehu, neležel na pevné zemi, ale na vodě. Z nouze jsem jej tedy alespoň chytil za ústa a třikrát, čtyřikrát do něj dýchl. Na to zareagoval zachrčením. Pak už se společnými silami zúčastněných podařilo jej vytáhnout na břeh, kde se jej ujali přítomní zdravotníci a začali s jeho oživováním," přiblížil víkendovou záchrannou akci Ladislav Hámorský.

Na zimu nebyl čas

Sám chtěl ještě pomoci záchranářům s resuscitací.

„O toho muže už bylo postaráno a kolegové mě poslali rychle se převléknout. Pravda je, že mi zima vůbec nebyla. Ani jsem si ji nestihl uvědomit," dodal skromně Ladislav Hámorský.

Klobouk dolů
Na tomto místě opravdu platí: Skromnost stranou. Na rozmyšlenou měl Ladislav Hámorský jen pár okamžiků. Bez přípravy a dlouhého rozmyšlení ale udělal vše, co v danou chvíli jako člověk udělat mohl. Klobouk dolů, takhle se pozná hrdina.