Léčebny dlouhodobě nemocných nemají mezi veřejností příliš dobrý zvuk. Mezi lidmi kolují obavy a zvěsti, jak je nakládáno s jejich pacienty. Jedno z podobných zařízení se nachází i u Pardubic, v nedalekém Rybitví. Jeho vedení se nelíbí, že veřejné mínění je hází do jednoho pytle s těmi zařízeními, kde skutečně nemusí být péče na příliš kvalitní úrovni.

Vnitřní kontrolní mechanismy i kontrola z vnějšku, tím vším je podle ředitelky Léčebny dlouhodobě nemocných v Rybitví Jany Tomšů zajištěno, aby se uvnitř jejich zdravotního zařízení nic „nekalého“ nedělo. Za pacienty, kteří jsou v LDN umístěni, mohou od rána do večera chodit jejich příbuzní, a pokud dojde k nejhoršímu, i v posledních chvílích člověka mohou být jeho blízcí u něj. Zhruba před rokem zavedla rybitevská LDN anonymní dotazníky pro pacienty a jejich příbuzné. „Za celou dobu, co ho tady máme, si stěžoval pouze jeden pacient na to, že jedna sestřička byla trochu neurvalá,“ říká Jana Tomšů k vážnější stížnosti, která však danou osobu nejmenovala. Protože ředitelka věděla, z kterého oddělení stížnost přišla, případ přešetřila a zjednala nápravu. „A jinak si stěžují na stravu, protože holt jsou zvyklí na jinou. I když jsme vytvořili vlastní jídelníček, aby to odpovídalo stravě seniorů a na co jsou zvyklí v domácím prostředí.“

Dva typy lůžek

LDN v Rybitví má v současnosti 105 zdravotních lůžek, k nimž se řadí jako novinka i dalších 17 sociálních lůžek určené pro ty, kteří čekají na volné místo v domově pro seniory. Personál čítá přes osm desítek zaměstnanců – od lékařů až po hospodářskou správu. Jana Tomšů se při své práci setkává i se stížnostmi lidí, kteří mají v LDN své blízké. „Mají třeba pocit nedostatečné péče. Protože oni přijdou kupříkladu jednou za týden na návštěvu a zrovna sestřička u toho jejich příbuzného není. Takže vždycky se dohodneme, spolupracujeme s nimi, ukážeme jim, jaké pokroky jsou, nebo naopak jaké pokroky pacienti nedělají. Je to všechno o domluvě. To víte, že jsou kritiky typu – dáváte málo pít, tatínka nepolohujete. Ale nejvíce si stěžují ty rodiny, které se samy nikdy nestaraly a nechtějí starat. Ten, kdo to jednou okusil, tak vám házet klacky pod nohy nebude. Ten s vámi spolupracuje. Ale říkám, kdo se nechce starat, tak je velkým kritikem. Asi proto, že chce tady prodloužit pobyt toho svého příbuzného. Nevím,“ dodává Jana Tomšů.

Rozhovor s Janou Tomšů, ředitelkou Léčebny dlouhodobě nemocných v Rybitví.

Obraz léčeben dlouhodobě nemocných v očích veřejnosti není příliš dobrý. Jak jsou na tom Pardubice, konkrétně vaše LDN v Rybitví?

„Rybitví je na tom dobře, jsou tady spokojení pacienti, je tu spokojený personál. Samozřejmě kritikám se nevyhneme, to bych lhala, ale není žádná písemná stížnost na nás, vždycky je to o domluvě, hlavně s příbuznými, kteří někdy třeba nechápou systém naší práce, ale vždycky jsme se do této doby s každým domluvili na společné spolupráci.“

V jakém stavu tedy toto zařízení je a jaké poskytuje služby?

„Je to vlastně zdravotní zařízení následné péče, od loňského roku i zároveň poskytující sociální služby formou pobytových sociálních lůžek. Zdravotnické zařízení následné péče znamená, že k nám přichází pacienti na doléčení z akutních lůžek z nemocnic nebo z terénu při zhoršení stavu, z domácího prostředí k nám přijdou přes praktické lékaře na doporučení zde k poskytnutí léčby, k rehabilitaci. Takže přes sedmdesát procent pacientů, možná až osmdesát, odchází zpět do domácího ošetřování, bohužel se tady umírá, protože zde leží spousta onkologických pacientů. Nejsme porodnice, jsme zařízení následné péče, takže věková struktura našich pacientů je vyšší. Takže bohužel se tady i umírá, ale myslím si, že dokážeme i to umírání zvládat na úrovni. To je asi tak shrnutí naší práce. A sociální pobyty, to znamená, že tam odcházejí pacienti, kteří mají zažádáno o domov pro seniory a prozatím do něj nemohou být přijati a rodina se o ně nemůže komplexně starat. To je novinka od začátku loňského roku. Začínali jsme s pěti lůžky, pak jsme to rozšířili na sedm lůžek, na dvanáct a teď už jich máme sedmnáct. Mohli bychom jich poskytovat ještě více, ale bohužel nemáme prostory.“

Kolik máte zdravotních lůžek a personálu?

„Zdravotních lůžek máme 105, dále těch 17 sociálních lůžek. A stará se o ně asi 83 zaměstnanců. Lékaři, sestry, ošetřovatelky, sanitáři a samozřejmě k tomu patří hospodářská správa.“

Na co si stěžují příbuzní, na proleženiny či podobné věci?

„Mají pocit, že je třeba nedostatečná péče. Protože oni přijdou třeba jednou za týden na návštěvu a zrovna tam sestřička u toho jejich příbuzného není. Takže vždycky se dohodneme, spolupracujeme s nimi, ukážeme jim, jaké pokroky jsou, nebo naopak jaké pokroky pacienti nedělají. Je to všechno o domluvě. To víte, že jsou kritiky typu – dáváte málo pít, tatínka nepolohujete. Ale nejvíce si stěžují ty rodiny, které se samy nikdy nestaraly a nechtějí starat. Ten, kdo to jednou okusil, tak vám házet klacky pod nohy nebude. Ten s vámi spolupracuje, ale říkám, kdo se nechce starat, tak je velkým kritikem. Asi proto, že chce tady prodloužit pobyt toho svého příbuzného. Nevím.“

Jaké máte kontrolní mechanismy? Aby se nestalo, že nějaký pracovník svou práci zanedbává.

„Máme vnitřní kontrolní systémy, od nejnižších profesních pracovníků až po nejvyšší. Vnitřní kontroly tady jsou. Je to normální běžný režim jako v nemocnici, je tady pan primář, který si hlídá vizitami své lékaře, máme tady staniční sestry, máme tu hlavní sestru, která také vnitřní kontrolní systém plní. A zároveň jsme povinováni skládat účty zdravotním pojišťovnám, takže i ze strany zdravotních pojišťoven tady máme kontroly. A jsme příspěvkovou organizací kraje, která také provádí audit. A samozřejmě je tady kontrola veřejnosti.“

Kdy sem mohou chodit návštěvy?

„Každý den zhruba od 9 do 18 hodin. Protože do 9 hodin je nejvíce práce kolem pacientů a chceme, aby určitá intimita byla dodržována. Ale nikdy jsme nevyhodili nikoho, když přišel mimo tyto hodiny. Pokud se jedná o umírající a chce s ním být trvale někdo z příbuzných, tak mu to také dle svých možností umožníme.“

Na co si třeba stěžují samotní pacienti?

„Máme dotazník pro pacienty nebo pro jejich příbuzné, který mohou zcela anonymně vyplňovat. Za celou dobu, co ho tady máme, si stěžoval pouze jeden pacient, že jedna sestřička byla trošku neurvalá. A jinak si stěžují na stravu, protože holt jsou zvyklí na jinou i když jsme vytvořili vlastní jídelníček, aby to odpovídalo stravě seniorů, na co jsou zvyklí v domácím prostředí. Ale znáte to, nikdy nevyhovíte všem. Takže nejvíce si stěžují na stravu, potom že by z větších pokojů raději měli menší. V tom s nimi plně souhlasím, šestilůžkový a pětilůžkový pokoj není to pravé ořechové, ale to se snad jednou změní. A jinak si myslím, že tu není snad nějaký problém. Čili jediná stížnost byla anonymně na nejmenovanou sestřičku, ale tím to skončilo. Takže musím říci, že i v dotazníkové formě jsme docela úspěšní. Funguje zhruba rok. Máme tady i dotazník pro personál, protože chceme mít personál, který není vyčerpaný – psychicky i tělesně. A ne všichni přijdou za vedením a řeknou, já už toho mám plné zuby a něco se mnou dělejte. Takže my pečujeme i o personál, což není tak zvykem ve zdravotnických zařízeních, máme tady zaměstnanou paní doktorku, která nám dělá logopedii a psychoterapii pro zaměstnance i pro pacienty. A ta také vypracovala dotazník pro zaměstnance, zcela anonymně nám mohou psát, s čím jsou nespokojení, co chtějí zlepšit, jestli stačí na svoji práci, jestli nejsou vyčerpaní. Zatím byl velice pozitivní, zatím jsme neměli žádné problémy, a to tady běží asi již čtvrt roku.“

Jak jste řešila stížnost na onu sestřičku?

„Bylo to anonymní, věděla jsem, z jaké stanice pacient byl, takže jsem provedla šetření, nakonec jsem se dostala k té oné složitou cestou, ale řešili jsme to a změnilo se mnohé. Při mém působení došlo k výměně personálu, myslím, že teď opravdu můžeme říci, že je tu velmi kvalitní personál a odpovídá to představám nejen vedení, ale i pacientů. To víte, že jsme museli sáhnout i k těmto věcem, výměna tady byla.“

Kolik lidí muselo odejít?

„Víte, někteří odešli sami, protože laťka byla nastavena trošku výš a poznali, že by na to nestačili. Že to nesplňovalo jejich představy.