První fotbalový oddíl vznikl v Pardubicích už v roce 1899. Na místě, kde stojí Letní stadion, se hrál už od 20. let minulého století. Stavba, na tu dobu, jednoho z nejmodernějších stadionů v Evropě začala zhruba o deset let později, trvala devět měsíců a stojí od roku 1931. Slavnostně ji otevřel při „Výstavě tělesné výchovy a sportu" tehdejší prezident Masaryk. Pardubice na Letním stadionu v letech 1937 – 46 hrály první ligu. Na otevírací duel s Náchodem s v ochozech tísnilo 15 tisíc fanoušků. Nejvyšší soutěž se pak na místo vrátila ještě dvakrát, v roce 1956 ji získala Dukla Pardubice a vydržela v ní čtyři roky. Na konci 60. let pak jednu sezonu odehrál v elitní československé soutěži VCHZ Pardubice.

Měli jste strach, že dřív, než se s betonovou ruinou vedle pardubické hokejové arény něco začne dělat, tak se sama zbortí?

Už nemusíte. Letní stadion bude!

Fotbal se v Pardubicích zase vrátí do středu města. V rozhovoru pro Deník to potvrdil primátor MARTIN CHARVÁT.
Když na konci ledna jeho městem kráčel protestní průvod za zachování stadionu, slíbil, že dohlédne, aby věc neusnula. Nelhal.

Nechce žádný megalomanský projekt za miliardy, ale mluví o střízlivě vyhlížejícím stánku, co po přestavbě přijme maximálně 5 tisíc fanoušků, který bude možno dostavovat na etapy. „Dalším krokem teď je, že musíme připravit studii, která vyřeší přestavbu fotbalového stadionu se základními parametry pro první ligu," říká. Hotova by měla být někdy na přelomu roku. Pak bude možno aspoň zhruba určit, kdy se na Letním stadionu zase objeví fotbal.
V rozhovoru pak promluvil i o rivalitě s Hradcem Králové. Bere ji hodně s úsměvem, rozhodně ne na nože…

Pomohl pochod fanoušků, aby se hnuly ledy?
Jejich pochod měl smysl. Ale když půjdu úplně od začátku, už když jsem dělal ředitele Rozvojového fondu, neustále se plocha Letního stadionu řešila. Vždycky jsem měl v hlavě, aby se dostavěl. Fanoušci možná pomohli ostatním kolegům, abychom se nějak sjednotili. Provedli jsme průzkumy, co tady proběhlo v minulosti za analýzy a pídili jsem se po tom, která z nich je schopna řešit situaci koncepčně.

A našli jste ji?
Ano. Paralelně běžel i úkol pro architekty, aby zpracovali odborný pohled na danou lokalitu. Jsem rád, že po nějakých diskuzích i oni dospěli ke stanovisku, že by se Letní stadion měl zachovat s tím, že se v okolí rozšíří veřejné prostranství.

Bral jste při nástupu do funkce Letní stadion jako jeden z kostlivců, co leží ve skříni a dlouhé roky se na něj nesáhlo?
Kostlivců je tady určitě víc (usměje se). Aktivita fanoušků ho ale posunula určitě dopředu. Chod věcí se oprávněně zrychlil, protože fotbal je jedním ze dvou nejvíc opomíjených sportů v Pardubicích. Máme ještě jeden, kterým je atletika a i její stadion na Dukle chceme řešit. Tohle jsou dvě prioritní osy.

Když si minulé vedení města si nechalo zpracovat poslední studii, výsledkem byl obrovský projekt s hotelem a stadionem. Hádám, že vy budete chtít jít asi jinou cestou, než stavbou za miliardy. Je to tak?
Do té poslední studie si klidně kopnu, sama byla nesmyslně drahá. Zaobírala se otázkou Letního stadionu, ale v podtextu řešila další dostavby. Tady se naše pohledy rozdělily: stadion ano, ale ty další věci kolem už ne. Myslíme si, že okolní prostředí (bývalá hala ČSTV a jatka) by bylo spíš lepší dočistit, nechat jako budoucí rezervu na cokoliv a dát tam třeba sportovní, nebo dětská hřiště.

Plán současného vedení Pardubic tedy zní, že stadion ano, ale ne nic megalomanského?
Ano, přesně tak. Touhle variantou chceme jít. Dalším krokem teď je, že musíme připravit studii, která vyřeší přestavbu fotbalového stadionu se základními parametry pro první ligu. Nechceme tady mít stadion pro 15 tisíc fanoušků. Doba, ekonomika a ani stav pardubického fotbalu neodpovídá tomu, že bychom tu za tři roky hráli Ligu mistrů.

Kdy podle vás může být přestavba reálně dokončená?
Teď máme na celou věc architektonický pohled. Nyní je potřeba se rozhodnout pro zadání studie, která musí celé území vyřešit technicky. Chci mít z toho jasný výstup za kolik. Máme vizi, abychom jeli etapovitě, aby se neřeklo, že potřebujete naráz 300 milionů, jinak nic nestojí. Našel jsem jednu studii z roku 2011, kterou si město zadalo a ta stadion takhle řešila. To mi otevřelo myšlenkovou cestu, kudy se dál ubírat.

A ten termín?
Pokud se shodneme ve vedení města na projektantovi, kterému bychom stadion zadali, ten bude nějakou dobu pracovat, tak tato otázka bude moci být zodpovězena na přelomu roku. Bez toho to nejde, nevěštím z křišťálové koule, jsem stavař – technik, mám rád čísla.

Pak se začnete bavit i s fotbalovým klubem?
Ne, s tím začneme mluvit dřív. Jakmile se vybere projektant, tak v ten okamžik se musíte s fotbalisty sejít a pak i s Rozvojovým fondem a připravovat projekt koncepčně. Tohle nejde chystat v kanceláři. Nebo jde, ale výsledek je pak tragický.

Jak se vám osobně vlastně líbí představa, že sportoviště pro fotbal a hokej stojí uprostřed města?
Tři roky jsem jako ředitel Rozvojového fondu poslouchal, že ve světě se sportoviště staví za městem. Vždycky, když jsem se zeptal kde, tak jsem slyšel Drážďany, Mnichov… To jsou ale obrovské aglomerace. Podívejte se, že i Praha má stadiony v centru a podle mě je to dobře. Poslední dobou se začínáme potýkat s tím, že se nám centra vylidňují. My jsme město sportu, stojí nám tady multifunkční aréna, kterou nikdy nikdo jen tak nepřestěhuje. Umíme dopravně odbavit, když na hokej přijede 10 tisíc lidí, fotbalový se bude dimenzovat na 2-5 tisíc fanoušků. Tohle se zvládne. Hlavně nám lidi zůstanou v centru. To je přece super.

Cítíte, že Pardubice jsou na sportu hodně založené?
Jsou, ale to platí i o kultuře (usměje se). Pardubice jsou velice živé a mladé město, proto jsem si ho v roce 1999 vybral za svoje.

Dá se nějak naznačit, jak moc je sport pro vaše město důležitý?
Myslím, že tuhle větu řekl bývalý primátor Ostravy, když se řešila otázka fotbalového Baníku: Bylo by hezké, kdyby byly všechny chodníky opraveny a trávníky posekány. Ale kam by ti lidi chodili, kdyby nebyl Baník? Sedli by si ve čtyři doma k televizi a neměli by důvod jít do města. Platí to pro každé město, aby žilo, potřebuje sport i kulturu.

Jinými slovy chléb a hry. V tom starém Římě nebyli vůbec žádní hlupáci, že ne?
Hezky řečeno (usměje se). Sport vám navíc formuje mládež, k životu ho potřebujete. Když přijdu z práce, vždycky jdeme se synem něco dělat. Kdyby nebylo kde a zalézalo se domů k počítačům, asi by to nebylo úplně to pravé.

Když jsou Pardubice tedy sportovní město, nemrzí vás, že jsou vedle v Hradci úspěšnější ?
V čem jsou úspěšnější?

Ve dvou nejsledovanějších sportech. Ve fotbale pravidelně, poslední dva roky i v hokeji…
Dobře, ale teď v hokejovém klubu probíhala nějaká etapa. S majoritním akcionářem panem Šmidberským jsme probírali dost věcí, myslím, že se blýská se na lepší časy (usmívá se).

Popravdě, nerýpne si někdy hradecký primátor, když se potkáte, že máte co dohánět?
Vždycky mám pocit, že on spíš vidí víc pozitiv u nás, které my, Pardubáci, přestáváme vnímat. Já jsem rád, že je slyším od něj. Máme Velkou pardubickou, Zlatou přilbu, v nejvyšších soutěžích hokej, basketbal, florbal, atletiku je na špičkové úrovni, tenis, orientační běžce, plavce, máme i skvělé divadlo… Buďme na naše město hrdí. Jsme dál a výš (rozesměje se). Ale ano, ten fotbal nám tam trochu pokulhává.

Když postavíte stadion, tak i tam třeba skóre srovnáte..
Jestli to bude jenom o něm… Vy věříte, že je to jen stadionem?

Klub to tvrdí, se stadionem uvidí perspektivu, že může hrát první ligu, peníze se pak budou shánět lépe, výsledky se zlepší…
Dobře (usměje se), budu si to pamatovat.