Jak byste shrnul letošní ročník?
Nová lokalita u Labe je ze všech nejlepší, atmosférou dokonce romantičtější než Tyršovy sady. Bohužel, tím pozitiva končí. Moje pocity z letošního ročníku definuje nespokojenost s podobou areálu. Zároveň jsem si uvědomil, že jsem kvůli kinu přišel o mnoho materiálních i nehmotných věcí. Vinou každodenního promítání jsem se nestihl naposledy rozloučit se svým psem. Loni jsem kvůli kinu prodal auto, nyní v krajním případě budu muset prodat dům. Ale pořád by to dávalo smysl, kdyby areál vypadal tak, jak měl.

Narážíte na to, že původně mělo být kino v novém areálu se stálými stavbami. Proč to nevyšlo?
Po tři čtvrtě roce jednání s dotčenými úřady, především s Magistrátem města Pardubic, jsme získali všechna potřebná povolení, a to i od odboru životního prostředí, kde nám řekli, že místa na stánky musíme vyjmout ze zemědělského fondu. Jenže pak přišli s tím, že se spletli a stavět nemůžeme, protože lokalita spadá do chráněného území. Ačkoli jsme se tuto informaci měli dozvědět na začátku jednání a ne těsně před startem letního kina, věřím, že nešlo o zlý úmysl. Problémem v jednání byl přístup lidí z odboru hlavního architekta, se kterými jsme řešili bizarní, nesmyslné detaily. Veškerá naše práce přišla vniveč.

Jaké nesmyslné detaily máte na mysli?
Ze jejich strany padnul například návrh, že by se na jeden den nemělo promítat, aby se vzpamatovala tráva. Přitom v Tyršových sadech nebylo za dva týdny po letním kině ani památky. Také chtěli, abychom lavičky kvůli trávě neustále přenášeli. Až později jsem pochopil, že jsme se stali součástí šachové partie rozehrané střídajícím se vedením odboru, jež s kinem ani nesouvisela. V závěru paní architektka řekla, že kromě promítacího plátna není v areálu nic jiného potřeba, pití a občerstvení si mohou lidé donést. Já jí vysvětlil, že z prodeje občerstvení kino částečně financujeme. A ona na to odpověděla, ať zavedeme vstupné. Proti tomu jsem neměl argument.

Loňský ročník skončil ve ztrátě více než 400 tisíc. Proč tedy vstupné skutečně nezavedete?
Naše koncepce bez vstupného je správná. Když jsou kina zpoplatněná, chodí tam sto nebo dvě stě lidí. Do kin, jako je naše, večer dorazí dva tisíce diváků. Peníze na provoz vyberete na reklamě a občerstvení. V Tyršových sadech jsme měli za večer tržbu sto tisíc. Promítání zdarma je v pořádku, ale nesmíte kino stěhovat z místa na místo. Stavění kina je nejnáročnější práce. Letos jsme jednáním s odborem architekta promrhali čas na shánění sponzorů, kteří nám pak chyběli.

Jaká je ztráta letos?
Dopředu jsem věděl, že tento ročník bude malér. Letošní ztráta je zhruba 300 tisíc. Areál kina ani trochu neodpovídal mým představám. Měli jsme dva dny na postavení kina, takže vše bylo improvizované. Plátno se věšelo na poslední chvíli, což byla příčina toho, proč ho na konci července potrhala bouřka. Museli jsme pak kupovat nové za 50 tisíc.

Pokud máte problémy s financováním, proč nepožádáte město o větší dotaci?
V roce 2006, kdy žádné kino zdarma nepromítalo, nikdo netušil, kolik bude celoprázdninový provoz stát. Po laickém odhadu jsme požádali město o 200 tisíc korun. Ovšem náklady přesáhly jeden milion, 200 tisíc jsme zaplatili jenom za práva k filmům. Nicméně naše společnosti byly ziskové a radost z úspěchu prvního ročníku veliká. Proto jsme se rozhodli rozdíl mezi náklady a dotací pokrýt z vlastních zdrojů. Realizace kina by samozřejmě nebyla možná bez podpory reklamních partnerů. Ovšem od té doby se část radnice zjevně domnívá, že náklady jsou stále 200 tisíc korun. Každý rok zveřejňujeme detailní vyúčtování nákladů, které činí dva miliony korun. Přesto mám pocit, že při slavnostním podpisu smlouvy na dotaci 600 tisíc korun převládá dojem, že jsme právě 400 tisíc vydělali.

Čím si to vysvětlujete?
Podle mě může být pro někoho obtížně pochopitelné, že jsme už na začátku dotovali kino z vlastních prostředků. Část politické reprezentace nevěřila, že chceme za své peníze vybudovat něco pro ostatní. Politici zřejmě mají pocit, že z letního kina musí tryskat zlatá žíla, protože jinak bychom ho nepořádali. Jedno léto v kině by je navždy vyvedlo z této iluze. Možná by si poté persony řídící kulturní dění uvědomily, co v projektu letního kina naše město má.

Proč dotujete letní kino i ze své kapsy?
Letní kino je mým dítětem. Představuje čtrnáct let mého života. A upřímně, pořádat statisticky největší letní kino ve střední Evropě je fajn pocit. Fakt, že se mi to podařilo v relativně malém, stotisícovém městě, je deklarací toho, že dělám svoji práci dobře. Když jsou v kině tři tisíce diváků, přijede filmová delegace, všichni jsou nadšení a v hledišti je ticho jako v kinosále multikina, je to úžasný pocit. Ovšem stěhování z Tyršových sadů a neustálé přesouvání z místa na místo kinu uškodilo. Pardubické kino sice zůstává největším středoevropským letním kinem, ale poslední dva roky už není kinem nejhezčím.

Letos jste provozoval také letní kino v Praze. V čem je pražské promítání jiné?
Přístup vedení úřadu - ale i diváků - je neporovnatelný. Po každé projekci mi vedoucí kultury Prahy 6 posílá děkovný e-mail, třeba za to, že jsme promítali v dešti. Diváci tleskají, chodí si s brigádníky podat ruku a poděkovat. V Pardubicích berou kino zdarma za samozřejmost. Nevadí mi, že přijde poděkovat asi pět diváků za prázdniny. Ale to, co se dělo po promítání filmu Teroristka, mě rozhodilo.

Snímek Teroristka jste začali promítat s hodinovým zpožděním. Co se stalo?
Byl to den hrůzy. Rozhodnutí o promítání komedie Teroristka jsem odkládal do poslední chvíle, a to kvůli počasí. Za filmy totiž platíme, i když prší a projekce se zruší. Teroristka byla jedním z nejdražších filmů sezóny. Počasí se nakonec umoudřilo a snímek jsme potvrdili. Jenže film zaslaný distributorem nebylo možné spustit. Musel jsem získat náhradní klíč ke stažení. Snažil jsem se film co nejdříve stáhnout a promítání začalo o hodinu později za doprovodu pískání, nadávek a vulgárních pokřiků. V závěru ještě vypadly pojistky. Film jsme pak samozřejmě dohráli.

Jaké byly reakce diváků?
Přijel jsem úplně vyřízený domů a zjistil, že se Facebook plní negativními reakcemi, které byly naprosto scestné. Dočetl jsem se, že jsme film vypnuli schválně nebo že jsme úmyslně promítali déle, abychom přehltili diváky reklamou. Jedna paní napsala, že byl pan Motyčka asi opilý a zapomněl flašku. Dáma zjevně myslela flashku, tedy USB disk. Vzhledem k zážitkům onoho večera jsem reagoval méně servilně, než mívám ve zvyku. Oné „dámě s flaškou“ a jí podobným jsem napsal, že pokud se někdo domnívá, že po čtrnácti letech věnovaných kinu, které mnohá léta dotuji vlastními penězi, zapomenu někde „flašku“ s filmem za dvanáct tisíc a záměrně promítáme o hodinu déle, nic nepochopil a ať do kina raději nechodí.

Proč tedy chcete v projektu pokračovat?
Po třinácti letech mnohdy nedůstojného harcování po městě se podařilo spolku Pardubice Zelená brána Polabí uzavřít smlouvu na pronájem areálu u Labe na pět, respektive deset let. Tím pádem jsem v pasti. Ani kdybych chtěl, nemůžu se na kino vykašlat. Postavil bych na hlavu třináct let práce své a svých kolegů. Věřím, že budeme mít stálý areál letního kina už příští rok. Jednání s magistrátem jsou za námi, veškerá potřebná povolení máme. Tedy až na ono poslední, o kterém už budeme jednat s Ministerstvem zemědělství. Mělo by to jít bez problémů, protože na území nežijí žádné ohrožené žáby ani nic podobného. Až bude kino stát na místě a budeme se věnovat jen produkci, bude vše fungovat. Nadšení, které projekt provází, letos prošlo velkou zatěžkávací zkouškou. Zdá se ale, že zatím nevyprchalo. 

Radnice kritiku odmítá

Město Pardubice je výroky pana Motyčky nepříjemně překvapeno a šokováno. Pokud v celém procesu umístění letního kina a povolení jeho provozu došlo k průtahům či nesrovnalostem, ty byly vždy zaviněny administrativní nepřipraveností žadatele a jeho projektu. Kolegové z magistrátu se vždy společnosti, za kterou pan Motyčka jedná, snažili vyjít vstříc, pomoci mu, najít alternativní řešení, které bude ku prospěchu projektu.
Pokud má pan Motyčka pocit, že vše nebylo tak, jak si představoval, měl by si především zamést před vlastním prahem. Město Pardubice rázně odmítá invektivy, které mu pan Motyčka adresuje. O fatálním nepochopení dotační politiky města žadatelem svědčí jeho stesky na finanční podporu.
Město Pardubice zařadilo projekt Pardubického letního kina mezi takzvané Pardubické tahouny, tím má projekt zajištěnou dlouhodobou finanční podporu. V případě letního kina 600 tisíc korun ročně. Mezi tahouny je zařazeno 15 nejvýznamnějších akcí, které mají prokazatelný přínos pro obohacení společenského života ve městě. To jasně dokazuje, že si je město přínosu letního kina vědomo. Z výše uvedeného jasně vyplývá, že ukřivděné stížnosti na město Pardubice a jeho magistrát panem Motyčkou, jsou naprosto bezpředmětné a nezakládají se na racionální bázi.

Radim Jelínek, mluvčí pardubické radnice

Hana Tománková