Paradoxy, šoky a nečekané zvraty provázejí život Stanislava Rošického. Nenápadný muž, který žije v Rychnově nad Kněžnou, je syn Josefa Rošického, účetního, jehož zastřelil jeden z bratrů Mašínových při přepadení vozu s penězi.

Po více než padesáti letech od tragické události, kdy předseda vlády Mirek Topolánek udělil bratrům Mašínovým a Milanu Paumerovi medaili, promluvil muž, který přišel v deseti letech o otce. Pětašedesátiletý inženýr, odborník na programování, marketing a management, vysokoškolský pedagog Stanislav Rošický je přesvědčen, že jeho otce nemuseli zabíjet. „Tigrid nebo Peroutka také utekli na Západ, ale elegantně. A bojovali tam proti komunistickému režimu. Kdy Mašínové vyhlásili otevřeně nějaký boj?“ nechápe syn zavražděného. Vadí mu, že jeho otec je považován za komunistického prominenta, přitom sympatizoval s předválečnou sociální demokracií.

Rodina přišla o služební byt a místo roční otcovy mzdy dostala jen půlroční. Rošický přesto necítí zášť. Co by řekl Mašínovým, kdyby je potkal? „Nebavil bych se s nimi.“

Městečko na Chrudimsku je kvůli „legendě“ bratrů Mašínů vzhůru na nohou. Ze židle obyvatele nadzvedla slova jejich spolubojovníka Milana Paumera o tom, že účetní zdejší firmy Josef Rošický, kterého v roce 1952 zabili, byl milicionář.

„To je bohapustý nesmysl. Byl to velmi pečlivý a svědomitý a hlavně apolitický úředník. S KSČ neměl vůbec nic společného a už vůbec ne s Lidovými milicemi,“ zlobí se jeho kolega z práce 85letý Miroslav Vrána.

S Rošickým se znal velmi dobře. Byli to sousedé, bydleli přímo v továrně v třemošnickém Kovolisu. A jejich děti si spolu rády hrály. Vránovi se byli několikrát podívat i do Rychnova nad Kněžnou, kam se Rošická se synem po vraždě manžela přestěhovala.

„Pan Rošický byl ozbrojený milicionář. Jako milicionář složil přísahu straně, za kterou byl ochoten položit život,“ zopakoval před několika dny Josef Mašín.
Na nesrovnalosti v legendě Mašínů, které nedávno vyznamenal premiér Topolánek, poukázal jako první časopis Týden a deník Právo.

„V Třemošnici nenajdete člověka, který by měl na věc jiný názor. To, jak Mašínové obhajují zabití Rošického, to tady naštvalo opravdu všechny,“ řekl místostarosta Třemošnice František Novotný.

Minimálně o rozzlobenosti místních má pravdu. Hovořit s námi totiž chtěli i lidé, kteří jinak jen neradi mají s novináři cokoliv společného.

„To o Rošickém je hrozná lež. To, co Mašínovci udělali, byla normální loupežná vražda,“ přisvědčil Josef Koudela, další ze zdejších pamětníků. I jiní o něm mluví jako o pedantském, a až neskutečně pečlivém apolitickém úředníkovi, který v Kovolisu pracoval už za bývalého továrníka.

Ani komunista, ani milicionář

„Rošický byl spíše zakřiknutý, funkcím se vyhýbal. Od mnoha jeho spolupracovníků jsem o něm slyšel vyprávět jako o poctivém a svědomitém člověku,“ dodává Karel Koudelka, dnešní spolumajitel Kovolisu, který se ve fabrice učil právě v padesátých letech.

„Byl to útlocitný pán s klotovými rukávy, před znárodněním pravá ruka majitele továrny. Do strany ani k milicím by nešel,“ řekla už pro Týden 72letá Blažena Miklovičová, která v Kovolisu pracovala celý život.

Rošického, účetního Kovolisu, Mašínové zavraždili v srpnu 1952 kvůli penězům, které údajně potřebovali k útěku do západního Berlína. Podle řady svědectví však peníze byly použity úplně jiným způsobem – na nákup motorek, módního oblečení, či dokonce instalace domovního vodovodu jejich komplicům.

Mašínovci v Třemošnici operovali několik dní, aby si vyčíhali nejvhodnější okamžik přepadení. Ten nastal 2. srpna 1952, kdy účetní Rošický vezl z Čáslavi výplaty ve výši 884 239 korun. Škodovka do továrny nedojela. Vůz, v němž vedle Rošického seděli ještě další tři zaměstnanci Kovolisu, zastavila v nedalekých Žlebech falešná hlídka Lidových milicí - do uniforem se převlékli Josef Mašín a Václav Švéda. Správný okamžik k přepadení jim podle pamětníků dal Zbyněk Janata, zaměstnanec Kovolisu. Ten se do Německa neprostřílel a skončil na šibenici.

Cesta Mašínů do Západního Berlína vedla přes smrt celkem šesti lidí. (Eve Zerzánová, Kamil Dubský)