Další politici vyrazili do boje za záchranu bytového domu u vlakového nádraží, který má být podle prosincového rozhodnutí pardubických zastupitelů zbourán. Na posledním lednovém zasedání se objevily pokusy usnesení o demolici odvolat kvůli údajné nepřesnosti původních podkladů, ale nebyly úspěšné.

„Je nesmyslné fungující dům bourat, dokud není připravena výstavba terminálu B," postavili se za zachování objektu s 38 byty členové pardubické organizace Mladí zelení. „Za reálné a nejefektivnější řešení považujeme dohodu se stávajícími nájemníky na víceméně formální rekolaudaci domu na ubytovnu a pokračování jejího užívání až do realizace terminálu B," uvedl Jakub Kutílek, člen Mladých zelených.

Na základě studií, které byly zpracovány při přípravě přednádraží, bylo jako vhodné vyhodnoceno umístění terminálu B pro linkové autobusy právě v prostoru bytového domu a na pozemcích za ním. To umožní maximální propojení s městskou hromadnou dopravou a železnicí. „Příprava terminálu B je však v počáteční fázi, nejsou dořešeny majetkoprávní vztahy ani nezbytná změna územního plánu. Demolice domu je tak z tohoto pohledu předčasná. To konstatoval i Odbor rozvoje a strategie Magistrátu města Pardubic s tím, že bude-li demolice provedena v rámci výstavby terminálu B, může se také stát uznatelným nákladem v rámci této akce financované převážně z evropských fondů," uvedli ve svém prohlášení Mladí zelení.

Podle posledních údajů města žijí v domě už jen dvě rodiny, které zatím nepodepsaly dekrety na jiné byty. Reálně v objektu žije lidí více, ale je to jen proto, že se ještě z různých důvodů nepřestěhovali, dekrety mají podepsány.

Myšlenka ubytovny byla ještě před přibližně rokem aktuální i pro samotné město. „Sama jsem toto řešení propagovala s tím, že by lidé mohli zůstat ve svých bytech s jiným druhem smlouvy. Ale právníci mě z toho vyvedli. Když se z domu stane ubytovna, už tam nemůže být smlouva nájemní, ale podnájemní," uvedla náměstkyně pardubického primátora Helena Dvořáčková s tím, že podnájemní vztah neposkytuje lidem takovou ochranu. Přitom jde hlavně o starší občany, kteří by podle jejích slov měli být chráněni za prvé jako nájemníci a za druhé jako lidé nad sedmdesát let.