Právě ten se pro mnohé horolezce či jen vyznavače adrenalinu stal dobytou metou. Přibližně dvanáct metrů vysoký pilíř je osazen několika jistícími kruhy a skobami, a tak velice dobře již řadu let slouží k tréninku lezení.

Ne každý však považuje zdolání pilíře za svůj vrchol. Najdou se i tací, kteří v dobrodružství pokračují i nahoře. „Již dlouho jsme se svým přítelem přemýšleli, že na vrcholu pilíře přenocujeme. Čas nám to však dovolil teprve nedávno. Společně jsme pak tento výstup i s nocováním uskutečnili,“ řekla nám slečna Kristina z Pardubic. Pod nemocnici tedy dvojice vyrazila nejen s lezeckým vybavením, ale také se spacími pytli, svítilnami a dalšími potřebnými věcmi pro přespání v přírodě.

„Betonový pilíř jsme zdolali až za tmy, abychom zbytečně nedráždili kolemjdoucí. Na horní ploše, která má rozměry asi 3 x 5 metrů, jsme rozprostřeli karimatky a ulehli do spacáků,“ popsala nám přípravy na „ubytování“ Kristina. Podle ní pak bylo velice důležité zajistit se proti případnému pádu. „Uvázali jsme se lanem a karabinou ke kruhu na vrcholu pilíře. Pak jsme se snažili usnout. Mému příteli se to podařilo celkem úspěšně, ten spal celou noc. Já se však stále budila, protože mě tlačily přezky,“ vzpomíná na dobrodružnou noc Kristina.

Oba dobrodruzi, kteří mají mimo jiné nedávné horolezecké zkušennosti z Indie či Nepálu, se vzbudili v době, kdy kolem jezdili první cyklisté do práce. „Docela vyjeveně koukali,“ vybavuje si Kristina, která se se svým přítelem Ondrou již těší na další zdolávání adrenalinových met.