V drtivé většině obchodů v krajském městě se musí při platbě kartou zadávat PIN – číselné heslo – a to funguje jako kouzelný klíč. Nikdo pak již nekontroluje, jestli jste opravdu tou osobou, na jejíž jméno je platební karta vystavena. Potvrdil to test redaktorů Pardubického deníku. Absovovali jsme v obchodních domech v centru města šest nákupů s kartami na cizí jméno. A bez jakýchkoliv problémů nebo doplňujících dotazů personálu.

Před pár lety byl zabezpečovací systém ještě méně dokonalý. Stačil pouze podpis podle podpisového vzoru, který byl uveden na zadní straně karty. Každý neoprávněný držitel tedy přesně věděl, jaký podpis má napodobit. Teď už je tento systém platby výjimkou, přesto jsem i na takový způsob potvrzení platby při testu narazili.

„V jednom případě pokladní skutečně vyžadovala při placení i podpis. Ale jeho platnost nijak neověřovala – ani nemohla – na kartě nebyl podpisový vzor. Nikomu to nevadilo,“ řekl redaktor Deníku, který k tomuto testu použil svou vlastní kartu.

Postup prodávajcích Deníku objasnil prodavač elektroniky na třídě Míru, jméno ale nechtěl uvést. „U částek do 1000 korun vlastně nic nekontrolujeme. Obezřetnější jsme u větších sum. Ale doklad totožnosti jsme si zatím vyžádali jen u zákazníků z ciziny. Pas tehdy ochotně ukázali,“ uvedl prodavač elektroniky.

Kolegům z Orlického deníku se při testovacím nákupu v českotřebovské prodejně Billa povedl skutečně husarský kousek.

„Bylo horko, proto jsme vybrali pár piv a něco ostřejšího, byli jsme partička mladých lidí, tak se to k nám na první pohled hodilo a byli jsme nenápadní. Náš plán byl jednoduchý: zaplatit cizí kreditkou, v našem případě mojí, a podepsat se cizím jménem, tedy mým. Protože nákup měl realizovat ,sporťák’ Pavel Ryšavý, byl plán o to drzejší, že se podepsal jako Šárka Mikulecká,“ popsala plán „akce“ redaktorka Šárka Mikulecká. A výsledek? „Vybrali jsme společně zboží a naše cesty v marketu se rozdělily. Já sama jsem šla na úplně jinou pokladnu, kde jsem platila v hotovosti a po očku sledovala vývoj situace na testovací kase. K mému údivu jsem za kolegy přišla ve chvíli, kdy slečna pokladní – brigádnice – kolegovi dávala potvrzení o platbě kreditkou, tedy cizí kreditkou,“ uvedla Šárka Mikulecká. Nikdo se nepozastavil nad tím, že se muž podepisuje ženským jménem.

„Z vlastní zkušenosti vím, že prodavačky neověřují a nekontrolují podpis na kartě s podpisem kupujícího,“ uvedla k problematice policejní tisková mluvčí Eva Sichrová a pokračovala: „Lidé by si měli dávat pozor na kreditní karty i občanský průkaz, protože ztráta obojího přináší velké problémy.“

Dále upřesnila: „Když někdo ztratí peněženku, jiný ji najde a nevrátí, dopouští se trestného činu zatajení věci, to spousta lidí neví. Pokud v peněžence je platební karta, dopouští se dalšího trestného činu, a to neoprávněné držení platební karty. Když dojde ke krádeži platební karty aniž by ji pachatel použil, dopouští se trestného činu neoprávněné držení platební karty.“