„Nejvíce mi chyběly rohlíky," přiznává Tereza Neuwirtová. Ta se v únoru vrátila z jedenáctiměsíčního studijního pobytu v japonské Hirošimě.
„Začátky byly těžké. Se spolužáky jsem se jinak než japonsky nedomluvila. Stydí se totiž komunikovat v angličtině," vysvětlila studentka, kterou za rok čeká maturita. Jazykovou bariéru však překonala i díky otevřenosti tamních obyvatel. „Když někdo přijede do Česka, skoro nikdo se o něj nezajímá. Asiati vnímají novinky úplně jinak. Připadají jim zajímavé. Celou dobu jsem tam byla taková malá hvězda," vzpomíná Tereza Neuwirtová.

Na Japoncích oceňuje jejich zdravý životní styl. „Jedí hodně ryb, ovoce, zeleninu. Místo našeho chleba si dávají rýži. Klidně i třikrát denně," vyjmenovala usměvavá studentka oblíbená jídla Japonců. Jediné, co ji v tamním jídelníčku nezaujalo, bylo syrové maso.
„Jednou jsme jeli lovit ryby. Chytli jsme chobotnici a oni ji začali jíst hned, bez tepelné úpravy," vypráví o svém asi nejděsivějším zážitku v Japonsku Tereza Neuwirtová.

Za rok, který strávila v cizině, dospěla. „Také jsem se utvrdila v tom, co chci dělat. Ráda bych se věnovala jazykům a mezinárodním vztahům," prozradila svůj vysněný obor studentka pardubického gymnázia. Ve škole teď má co dohánět. „Určitě bych se do Japonska ráda vrátila. Našla jsem tam nové přátele. Nejdříve ale musím odmaturovat," nastínila své záměry Tereza Neuwirtová.

Martina Kynclová