Kryt civilní obrany se začal tajně stavět v severovýchodním rondelu zámeckých valů v roce 1953. K zajištění utajení byli dokonce vystěhováni obyvatelé budovy čp. 4 pardubického zámku (budova Labské brány).

Stavba neměla sloužit k ochraně řadového civilního obyvatelstva, ale byla vybudována jako velitelské stanoviště civilní obrany, tedy štáb, jenž měl řídit činnost ve městě ohroženém radioaktivním spadem po případném útoku.

Stavba byla vybavena telefonem a dálnopisem, tedy vrcholnými telekomunikačními prostředky své doby. Pro dočasné obyvatele kryt poskytoval strohá sociální zařízení, sprchy, vojenská lůžka. Voda se získávala z vlastní studny, objekt byl napojen na vnější zdroj elektřiny a má i svůj generátor. Vytápění zde, s výjimkou telefonní ústředny, nebylo. Teplota v krytu se v průběhu roku pohybuje mezi 10 a 15 stupni Celsia.

V 90. letech 20. století začalo část krytu, jenž byl tehdy v majetku okresního úřadu, užívat Východočeské muzeum, které kryt jako celek spravuje dodnes. Jsou zde především archeologické depozitáře vykopaného a často ještě konzervátory nezpracovaného archeologického materiálu.