Velká část pardubické veřejnosti očekávala, jak dopadne již několikáté hlasování o pěší zóně na třídě Míru. Dopadlo podle očekávání. Dle českého výkladu demokracie, bylo třicet hlasů proti zóně více než dvacet tisíc podpisů pro.

Pan Lejhanec se dokonce v tisku vyjádřil v tom smyslu, že petice byla formulována tak, že jiná odpověď než ano nebyla prý možná. To je ale naprostý nesmysl. Chtěl bych vidět toho, kdo by podepsal něco, s čím nesouhlasí. Ti lidé prostě tu pěší zónu chtěli.

Jen vytáčky

V jiných městech funguje a obchodníci si nestěžují, že by měli menší tržby. Neobstojí ani další argument, že by vznikly větší náklady na provoz MHD. Těch pár sloupů a drátů pro trolejové vedení by nestálo majlant a navíc by mohly být použity ty, které by byly odstraněny z třídy Míru. Navíc vozidla jedou Sladkovského ulicí prakticky z kopce a trasa vedená Sukovou třídou není o nic delší než trasa po třídě Míru.

Jsou to jen vytáčky těch, kteří jdou na ruku obchodníkům, podnikatelům a sponzorům stran, které vládnou radnici. Asi bude pravda to, co se říká mezi lidmi, že nevládnou radnice, ale právě tyto subjekty. To ale platí pro celou republiku. Nejvíce kritizují současné vedení právě ti, kteří sedí na radnici dlouhá léta, ale pro město toho mnoho neudělali. O všem, co se zde postavilo, rozhodovali bez ohledu na názory svých spoluobčanů, což stále trvá.

Zkrášlili město?

Podíváme-li se kolem sebe, za dvacet let nedokázali tito zastupitelé zajistit obchvat města, pěší zónu, sportovní halu, fotbalový stadion, opravit Tyršovy sady. Do katastrofálního stavu nechali dojít pasáž a našlo by se toho více. Navíc při tahanici o příspěvek mezi krajem a městem jsme přišli o státní dotaci 600 milionů na krajský soud, který dosud nemáme. Když se podíváme, jakými objekty „zkrášlili“ město, je člověku smutno. Palác Magnum si při pohledu od nádraží lehce spletete se silem na obilí, AFI Palác, i když uvnitř je docela pěkný, zvenku žádná sláva. Vrcholem je pak budova pojišťovny. Naopak pěkně vypadá návrh nového autobusového nádraží. Při pohledu na deštníky, které mají chránit před nepohodou, je mi však líto těch, kteří pod nimi budou stát ve větru a dešti.

Závěrem bych chtěl poděkovat těm, kteří neotočili o 180 stupňů a trvali na pěší zóně, konkrétně pánům Košařovi, Brendlovi, Tauberovi a dalším. Snad by bylo dobré, abyste se nenechali odradit, vyvolali novou podpisovou akci a dotáhli věc do vítězného konce.

M. Zavoral