Na jedné straně už třída Míru těchto dní připomíná moderní čistý bulvár, kterým by měla být. Rovná vydlážděná ulice opatřená už i stojany na kola či plakátovacími sloupy. Posledním příspěvkem jsou konstrukce budoucích zastávek městské hromadné dopravy.

Absurdní dlažba

Celkový pohled vypadá dobře, má však svá ale, která se projeví až při bližším zkoumání.

Asi ten nejabsurdnější příklad je k vidění na rozhraní třídy Míru a třídy 17. listopadu. Dlažba je zde položena způsobem, který chápe jen málo kolemjdoucích.

„To, co tady předvedli, za to by se měli stydět," říká směrem k zubatému ukončení dlažby Iva Žaludová, která poblíž místa provozuje malou drogerii a upozorňuje i na další problém.

Z okapu na zem

„Některé okapové svody z domů vedou přímo na ulici. Když se pokládala dlažba, nikoho nenapadlo svést to pod zem. Teď, když přišla zima, voda tekla a namrzala přímo na dlažbě. Lidé tady před krámem padali, nikdo to neošetřoval. Chodila jsem radši sama sypat sůl," dodává Iva Žaludová.

Z podivného zakončení dlažby nejsou nadšeni ani v pobočce banky. Právě před jejich dveřmi končí toto zvláštní vykousnutí chodníku.
„Prostřednictvím majitele budovy se proti tomu budeme ohrazovat," potvrzují nám přímo na bankovní pobočce.

Dlažba? Kočkopes

Zakončení dlažby podél domovních fasád je také samostatná kapitola, jejíž výsledek připomíná pověstného kočkopsa, který navíc na každém rohu vypadá jinak.

V podstatě existují tři možná provedení. Žulová dlažba končí rovnou u fasády domů.

Další dvě řešení jsou pásy malých kostek podél fasády, které buď v lepším případě tvoří rovnou čáru, v tom horším kopírují i případné nerovnosti domovních fasád nebo „zatékají" do vchodů.

„Mezi ty drobné kostky budou padat vajgly, bude se tam hromadit drobný odpad. Jak to chtějí udržovat, nevím. Proč město nemá na takovouhle zásadní rekonstrukci vyčleněného svého technika, který tyhle věci bude každý den hlídat. Snad si při ceně celé stavby můžeme ještě dovolit jednoho člověka, co bude kvalitu provedení skutečně hlídat," uzavírá Iva Žaludová.