Nestudovat byla možná chyba

„Po střední škole jsem nastoupil na pardubickou univerzitu, ale po roce studií jsem skončil. Možná to tehdy byla chyba, ale já chtěl začít žít na vlastní pěst a možná jsem byl i trochu líný se učit,“ uvedl nezaměstnaný Petr.

„Povedlo se mi najít práci v jednom obchodě s oblečením. Práce to byla dobrá a já byl spokojený, ale zřejmě důsledkem krize snižovali postupně stav zaměstnanců a já byl první na řadě,“ vysvětlil Petr.

„Pak jsem měl několik brigád, které však byly opravdu krátkodobé. Nepovedlo se mi od té doby najít žádnou práci, takže jsem už tři čtvrtě roku na pracovním úřadě jako zájemce o zaměstnání,“ sdělil.

„Chodím nárazově na brigády a dá se s tím vyjít. Uvažuju teď o tom, že bych jel pracovat do zahraničí. Prostě to někde zkusit, jestli se neuchytím. Mám kamaráda v Anglii. Pracuje tam v jedné restauraci a do Čech už se prý ani vrátit nechce. Počkám ještě do konce léta, protože o brigády teď nemám nouzi, ale v září zřejmě odjedu a zkusím štěstí jinde,“ prohlásil s nadějí Petr.

Není sám, kdo nemůže najít práci

Není sám, kdo nemůže najít práci. V Pardubickém kraji registruje k 30. červnu Úřad práce v Pardubicích přes třiadvacet tisíc uchazečů o zaměstnání. Volných pracovních míst je přitom téměř osmkrát méně, a to pouhých 2 614. Míra nezaměstnanosti v kraji je nyní 8,4 procenta.

„Mám i kamarádku, co v lednu dokončila vysokou školu a od té doby ještě na žádné místo nenarazila. A to má mnohem větší šance než já se střední školou,“ nechal se slyšet dvaadvacetiletý Petr.

Jestli mají hledání zaměstnání snazší mladí lidé, absolventi škol či starší, však říct nelze. „Zaleží na každém, jak se dokáže prodat a prosadit. Starší mohou nabídnout zkušenosti, mladí lidé jsou zase flexibilnější,“ podotkl Petr Klimpl, ředitel Úřadu práce v Pardubicích.

Monika Suchá