Nakonec našla své pošlapané sebevědomí

Stránka Řádků důvěry se těší mimořádnému zájmu čtenářů. Do redakce chodí desítky dopisů. Proto mějte strpení, i váš příběh vbrzku zveřejníme.

Teprve manželova nevěra mi ukázala správnou cestu

Když jsem si před deseti lety brala svého nyní již exmanžela, už tehdy jsem věděla, že je to velmi sebevědomý člověk, který, pokud se dostane s někým do sporu, dokáže být velmi nekompromisní a krutý. Ale současně jsem tehdy vnímala jeho rozhodnost a schopnost se vším si poradit jako znak vyspělosti a záruku jistoty v životě. Po několika letech se však to, co jsem tehdy považovala za pozitivní, s jeho rostoucím postavením a životem v luxusu změnilo v něco, co jsem začala nenávidět: v aroganci, neúctu k lidem okolo sebe a absolutní sebestřednost.

Otce dětí je třeba vybírat pečlivěji

Zpětně si říkám, jak jsem mohla být tak slepá a neschopná rozpoznat, že to, co v člověku je, z něj prostě nikdo nikdy nevytluče. Já jsem se ale bohužel zrovna potýkala s touhou mít miminko, a jak mé kamarádky postupně jedna za druhou těhotněly, tak jsem po ničem jiném netoužila. Teď už vím, že rozhodnutí mít dítě s takovým člověkem byla ode mne nezodpovědnost… Manžel se ke mně vždy choval nadřazeně, ale v době, kdy jsem ještě chodila do práce a vydělávala jakési peníze, jsem se s tím jakž takž vyrovnávala. I když připomínky typu „vyděláváš tak leda na žvejkačky“ nebyly ojedinělé a kritika za cokoliv se snášela na mou hlavu takřka denně. Po narození dcery se to na nějakou dobu zlepšilo, dokonce mi připadalo, že si mne snad Ivan začal trochu vážit, ale celkem rychle se vše dostalo do starých kolejí. Ponižování, neúcta, kritika.

Můj život ve „zlaté kleci“ ukončila manželova milenka

V té době jsem ale ještě nevěděla, že můj manžel, který trávil většinu času v práci, protože přece musel vydělávat na rodinu a život „na úrovni“, tráví spoustu hodin denně s jinou ženou. Zatímco já jsem se starala o dceru a domácnost, manžel trávil čas se svou kolegyní, rozvedenou ambiciózní čtyřicátnicí. Znala jsem ji a možná jsem i něco tušila, ale Ivan při jakékoliv zmínce o ní mlžil a měnil téma hovoru. Děsivou mozaiku toho, co se dělo několik let za mými zády, jsem si složila až dlouho potom. Všechno mi po pár letech najednou zapadalo dohromady.

Jejich vztah trval přes rok… pak z nějakého důvodu skončil. Ale nebyl první ani poslední. Nevím, kolik milenek prošlo náručí mého ex-manžela, ale poslední jeho vztah byl zlomový. Ano, slyšela jsem hodně o tom, jak zjištěná nevěra bolí. A mne bolela o to víc, že ji manžel přiznal a od té chvíle považoval svůj mimomanželský vztah za zcela legitimní.

Věděla jsem, že v době, kdy nebyl doma, byl s milenkou, o pár let mladší manažerkou mezinárodní společnosti, zkrátka reprezentativní partnerkou, po které asi vždy toužil. A já jsem ze sušičky vytahovala dlouhé černé vlasy a všude cítila její parfém. Manžel nebyl třeba dva dny doma, pak přijel, navečeřel se, dal pusu na dobrou noc Aničce a zase odjel. Dokonce si začal dělit soboty - jedna s rodinou, druhá s „ní“. Vrcholem jeho drzosti a mého ponížení byla týdenní dovolená v létě s milenkou v Alpách, o které jsem samozřejmě věděla. S ničím se netajil a jen stroze mi oznámil: „Musíš se s tím smířit.”

Za podpory svých nejbližších jsem začala žít nanovo

Jeho jistota pramenila z domněnky, že nejsem ochotná opustit život v nadstandardně vybaveném domě a pohodlí finančního zajištění. V tom se však zmýlil. Na luxusu jsem nikdy nelpěla.

Po neuvěřitelně náročném půlroce, kdy jsem navštěvovala psychologa a brala antidepresiva, jsem sebrala všechnu svou odvahu a během jednoho víkendu jsem se z obrovského domu odstěhovala s dcerou do pronajatého bytu za podpory mých rodičů (do té doby nic netušili, protože jsem jim nechtěla přidělávat starosti), sestry a nejbližších kamarádů, kteří do jednoho mé rozhodnutí schvalovali. Nechtěla jsem totiž dojít do stadia, kdy bych si přestala vážit sama sebe.

Limit ponížení byl překročen, dál už jsem se nemohla trápit, lhát Aničce a vystavovat ji napětí, které by se v té době dalo krájet. Tehdy jsem ještě nevěděla, jak nekonečně dlouhý boj bude následovat, ale byla jsem přesvědčena o tom, že jiná možnost než odejít není.

Našla jsem nového parťáka pro život

Soud o péči o dceru se táhl neuvěřitelně dlouho. Její otec nezklamal mé očekávání a snažil se mne srazit na kolena posedlý touhou pomstít se mi za to, že jsem našla odvahu a získala léty pošlapávané sebevědomí. Chvílí bezmoci a stresu bylo ještě hodně, a asi bohužel ještě bude, ale vynahrazují mi je okamžiky štěstí s mým novým „parťákem pro život“.

Zuzana N., Brandýs nad Labem

(V případě, že chcete reagovat na tento příspěvek, pište na adresu redakce uvedenou vlevo dole na této straně. Na obálku napište, komu odpovídáte a datum otištění příspěvku. Dopisy adresátům předáme.)