U této obce v noci na 29. 12. 1941 seskočili parašutisté skupiny Silver A, Alfréd Bartoš, Josef Valčík a Jiří Potůček.

Nejen že jim byla v této oblasti poskytnuta veškerá možná pomoc, ale celá ta léta se zde na ně vzpomíná. U obecního úřadu byl díky péči obce Senice dne 16. června 2012 vybudován nový pomník. Zde se každoročně konají vzpomínkové akce za účasti zástupců mnoha obcí a organizací. Kladení věnců, kytic i malých kytiček bylo letos skoro nekonečné. Nestačila jsem se divit, kolik lidí přišlo vzdát hold mladým hochům, kteří za naši svobodu položili život. Za Pardubice zde byli vojáci z pardubického velitelství a „parta“ osmi lidí. Jak si postěžoval starosta obce Senice, každý rok posílá pozvánky na Magistrát města Pardubic i na krajský úřad, ale stále marně.

Válku jsem prožila jako dítě a moc si z ní nepamatuji. Zato mi v paměti utkvěla léta následující, kdy nastoupila totalita rudá, horší o to, že byla domácí. Mám obavy, zda se pomalu a plíživě nevracíme zpátky. Parašutisté výsadku Silver A byli naši hoši, domácí v Pardubicích a jejich okolí. Pohybovali se po Pardubicích, kde byli známí, především velitel výsadku Alfréd Bartoš. Nikdo z místních je neudal, ale doplatili na zradu z vlastních řad. Právě proto, že to byli naši pardubičtí hoši, je mi velice líto, že vedení města i kraje neprojevuje o akci zájem.

V pondělí 24. června 2019 se konala tradiční pietní akce u Larischovy vily – Zámečku pod vedením Františka Bobka z České obce legionářské. Uctila se památka ležáckých dětí, jejichž fotografie jsou umístěny na zdi Zámečku, i všech ostatních popravených, jejichž fotografie se nacházejí ve sklepení Zámečku.

Letos jsme mohli mimořádně projít od vily na bývalé popraviště přes pozemky Foxconnu (údajně touto cestou byli voděni naši lidé na popraviště), který průchod umožnil otevřením plotu. Na konci pozemku se nachází val, na který bylo osazeno provizorní schodiště, po kterém jsme se dostali nad bývalé popraviště. To bylo pod valem v bývalém písníku, kde je dnes Památník Zámeček. Na tomto zalesněném valu stávali údajně ožralí esesáci a shlíželi na střílení našich spoluobčanů, kteří pomáhali parašutistům.

Proč toto píši. Dozvěděla jsem se, že na tomto valu má být vybudována tribuna pro VIP občany, aby se mohli dívat na probíhající pietní akce. Ptám se proč? Tito lidé jsou něco lepšího a cennějšího než ostatní lidé, kteří se sem chodí poklonit památce statečných a zavzpomínat? Podle mě je to veliká neúcta a hlavně neznalost událostí. Oni budou nahrazovat ony esesáky?

Někdo si hojí své moderní ego bez ohledu na historické události. Navíc se má celé pietní místo neuvěřitelně překopat a podle mě úmyslně zničit. Nevím, koho napadlo odstranit oplocení. V pondělí jsem si jej šla prohlédnout. Sokl i sloupky plotu jsou opukové, poškozené kameny se dají jednoduše vyměnit. Celý plot je propojený kovovými mřížemi, které jsou ukázkou nádherné kovářské práce.

A proto mne napadlo následující: půjdou mříže jako kovový materiál do sběrných surovin, možná za slušné peníze, nebo je má vyhlídnuté nějaký VIP občan ke své honosné vile? Napadá mě ta druhá varianta a nejsem sama.

Jarmila Skalická, Pardubice

Deník doplňuje z historie:
Dne 24. 6. 1942 byla osada Ležáky vyhlazena nacisty. Tato krutá pomsta měla za následek smrt 51 obyvatel z Ležáků. Hned v tento osudný den bylo na pardubickém popravišti zastřeleno 33 obyvatel. Další popravy pokračovaly 25. 6. a 2. 7. O život přišlo dalších 5 ležáckých obyvatel a více než 40 členů pardubické odbojové organizace. 11 dětí z Ležáků našlo smrt v plynových vozech ve vyhlazovacím táboře Chelmno.