Jeho zpěvem projevovali při nejrůznějších příležitostech radost nad svou vzájemnou pospolitostí, ale i nad svými soukromými životními postoji. Pro většinu z nich to bylo životní období nejkrásnější a nejradostnější. Přispíval k tomu svou silnou a charismatickou osobností jejich šéf, mimořádný umělec – pro děti druhý táta, pro dospělé nezapomenutelný kamarád a blízký člověk. Pro všechny jsou však tyto dny velmi smutné.

Vlastislav Novák, pan dirigent, Vlastík zemřel… Hesla, jsou-li naplněna tak výrazným a zásadním obsahem, jako je toto, žijí věčně, i když jejich nositelé nás opouštějí. Zpráva, která zastihla v pondělí 16. dubna nejbližší přátele a záhy celou veřejnost, nutí k zamyšlení a především k dlouholetým vzpomínkám. Při jejich probuzeních cítíme radost, avšak v situacích loučení velmi bolí…

Vlastislav Novák byl zásadní pardubickou hudební osobností, jež už od roku 1950 přesahovala teritorium východních Čech, ba celé republiky. V té době totiž – vyzbrojen hudebními a sbormistrovskými zkušenostmi z rodného Ústeckoorlicka – založil Vysokoškolský umělecký soubor. Ten se od svých počátků i v tehdy už vyspělém hudebním prostředí Pardubic stal sborovým tělesem, které imponovalo jak uměleckou úrovní, tak i progresivní dramaturgií. Se stejným zaujetím založil o deset let později Pardubický dětský sbor.

Kontakty s domácími i zahraničními tělesy rostly, své historie započaly festival akademických sborů IFAS, Mezinárodní festival dětských sborů, později Mezinárodní festival Bohuslava Martinů. U jejich zrodu stál Vlastislav Novák, všechny se staly trvalou součástí koncertního života. Práce to nebyla snadná, mnohdy představovala až sisyfovskou dřinu. Ve velmi složitých a náročných podmínkách normalizace 70. let oficiální složky znepříjemňovaly život nejen jemu, ale i oběma souborům. Napadaly je za upřednostňování závažných hudebních děl před tzv. angažovanou tvorbou, zakazovaly, anebo silně omezovaly výjezdy do zahraničí, zvláště na Západ.

Patří ke cti sbormistrovi i členům sborů, že tyto doby přežili a i v těchto podmínkách dokázali upevňovat svou existenci a uměleckou laťku doma i v zahraničí, na festivalech i jednotlivých koncertech. Vlastislav Novák byl všestranně činný i v dalších kulturních oblastech. Byl mimo jiné jednou z osobností, které iniciovaly vznik Komorní filharmonie Pardubice v roce 1969 a pomáhaly utvářet její první koncepce. Tehdejší management nového orchestru (šéfdirigent Libor Pešek, ředitel Josef Shejbal a dramaturg Jiří Pilka) si brzy povšiml umělecké práce a úrovně obou Novákových sborů.

Od roku 1970 Pardubický dětský sbor a od Roku české hudby 1974 Vysokoškolský umělecký soubor jsme v následujících letech pravidelně zvali do svých koncertů k provádění závažných děl naší i světové hudební literatury. Jen výjimečně a pouze v případě náročnějších sborových kompozic jsme pracovali s profesionály.

Vlastislav Novák dovedl své sbory do roku 1989 a ještě ve větší míře a rozsahu pokračoval ve své umělecké práci. Tu předal později svým nástupcům, většinou bývalým absolventům pardubické Konzervatoře, kde působil dlouhá léta jako šéf dirigentského oddělení a vychoval řadu profesionálů. Svou pedagogickou činnost rozšířil i na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové, kde završil svá celoživotní studia u předních hudebních osobností habilitací. Poslední ansámbl, který mu vděčí za jeho umělecké vedení, je smíšený komorní sbor Continuo. Sbormistrovské veslo od něho už před lety úspěšně převzala jeho vnučka Lucie Gregorovič Fárová.

To vše jsou fakta, jež můžeme ještě ve větší míře získat z různých, strohých a vědecky pojatých encyklopedií. V těchto dnech loučení nás však všechny, kteří jsme prošli rukama Vlastislava Nováka a mohli být mu dlouhá léta nablízku, napadly úvahy zcela jiné a mnohem niternější. V případě uměleckých osobností se zpravidla hledí na jejich erudovanost, schopnost vybudovat skvělé vokální těleso, osobitost hudebního projevu a názoru. Už méně se zvažují ostatní atributy, jež v případě takovýchto kolektivů jsou stejně významné a přinášejí hodnoty těžko jinde dosažitelné.

Vlastislav Novák své zpěváky a žáky vedl nejen k mimořádným hudebním výkonům na koncertních pódiích a tím i ke vstupu do bohatého hudebního světa a k schopnosti jeho bytostného vnímání, ale především je obohatil o léta ničím nenahraditelného nádherného života uprostřed kolektivu stejně cítících přátel, o pocit radosti ze společného díla. Byl mimořádnou osobností hudebního světa, ale zároveň spolehlivým blízkým přítelem nám všem – ať je hudba naším povoláním, či ji provozujeme z vlastního zájmu a lásky. Vlastíkův Duch a jeho zář bude znít v našich srdcích po celý náš život.   Bohuslav Vítek