Množství staveb, které v meziválečném a poválečném období projektoval pro pardubické klienty architekt Karel Řepa, jsou ve velmi dobrém stavu a jejich majitelé se o ně dobře starají.

„Letní stadion nebo vlakové nádraží bohužel chátrají. To je velká škoda," sdělil architektův syn Miroslav Řepa. Právě na vlakovém nádraží si lidé připomněli 120. výročí narození žáka Josipa Plečnika.

„Je mi líto především Letního stadionu, o kterém se neví, co bude či nebude. Nádraží patří k tátovu vrcholnému dílu. Zatím není rozhodnuto, kdo by se měl ujmout rekonstrukce zejména hotelové části, která je v tragickém stavu, a pak celého obvodového pláště," poznamenal Miroslav Řepa, jenž je rovněž uznávaným architektem.

Černobílé fotografie lidem zprostředkovaly Řepovy stavby v Pardubicích. Kromě funkcionalistického nádraží k nim patří například současná potravinářská škola, dříve průmyslové muzeum, úřední dům nemocniční pojišťovny na Olšinkách, kino Jas v centru města nebo činžovní dům s mléčnými lahůdkami v přízemí na třídě Míru.

„Karel Řepa vnášel do menších měst kvalitní architekturu. Jiná města mohou Pardubicím jen závidět, že nemají architekta jeho formátu," řekl historik architektury Pavel Panoch. „Jeho stavby charakterizuje směsice monumentality, malebnosti a líbeznosti," dodal Pavel Panoch.

Karel Řepa se natrvalo usadil v Pardubicích ve 20. letech minulého století. Vlakové nádraží je jeho nejvýznamnější stavbou. Státní zakázku projektoval společně s Josefem Dandou a Karlem Kalvodou na konci 40. let, stavební práce trvaly deset let do roku 1959. Nádraží má prostornou odbavovací halu, náleží k němu velký hotel a v suterénu bylo kino.

Držel se hesla „Můj dům, můj hrad"

Karel Řepa kromě objektů s veřejnou funkcí v Pardubicích projektoval rodinné domy, příkladem je menší enkláva vil u Matičního jezera. Vila Viktora Kříže je od roku 2007 kulturní památkou.

Architekt často při návrzích uplatňoval režnou cihlu, hlazenou nebo zdrsnělou omítku. Patrně se inspiroval anglickými domy a heslem „Můj dům, můj hrad".
„A to proto, že domy mají často arkýře či věžičky," vyjádřil se Pavel Panoch.

„Jsem rád, že soukromníci si uvědomili, o jaké unikátní stavby se jedná a dali tyto objekty do krásného stavu," uzavřel architektův syn Miroslav Řepa.