Střílí z luku, v žebříčku lukostřelců se v tuzemsku pohybuje kolem pětaosmdesátého místa. V čem je Jiří Mojžíšek výjimečný? Od narození nic nevidí. Přesto podává lepší výkon než střelci se zdravým zrakem.

Pět let Jiří Mojžíšek vyvíjí unikátní technologii, díky níž můžou nevidomí lidé sami střílet z luku bez pomoci asistentů. Jinde ve světě nevidomí k střelbě potřebují pomoc.

„Metoda spočívá v tom, že od luku k terči vede vlasec. Mechanický pohyb při míření se pak dá sledovat bříšky prstů, jako je tomu u Braillova písma,“ vysvětluje držitel rekordu z loňského roku, kdy Mojžíšek trefil terč ve velikosti pivního tácku devíti ranami z dvanácti.

Způsob míření, který nevidomým umožňuje plně se zařadit mezi profesionální sportovce, však v zahraničí nepochopitelně není uznáván, takže Jiří Mojžíšek ze závodů nemůže dovézt medaili.

„Pro mě je důležité si zastřílet. Podstata je v tom, že člověk je soběstačný,“ usmívá se Jiří Mojžíšek.

Není to nic složitého

Své zkušenosti ve čtvrtek jeden z nejlepších nevidomých lukostřelců na světě předával na pardubické střelnici Pod Vinicí uživatelům TyfloCentra. Tři slabozrací a dva úplně nevidomí tak měli možnost dokázat, že pro ně nic není nemožné.

„Jiří Mojžíšek nám techniku míření velmi dobře vysvětlil, takže mi střílení celkem rychle šlo. Není to nijak složité. Určitě mě to bavilo, protože jsem si mohl vyzkoušet zase něco nového,“ říká spokojeně nevidomý Miroslav Košťál. Lukostřelba je jen jedna z aktivit, kterou pardubické TyfloCentrum organizuje. Nevidomí jezdí na kole a bruslích či zvládnou horolezeckou stěnu.

„Jiřího Mojžíška jsem jen od nádraží dovedl na střelnici, a on si tam pak vše sám připravil a zorganizoval. Úžasné,“ uzavírá pardubický lukostřelec Michal Krtička.

Pavla Svítková