Na první pohled není moc co vyprávět. Známe jen jméno Jaroslav Kopečný z Třebosic, číslo 15. Nevíme, kdy se narodil, ale ani kdy zemřel. Přesto je pro Pardubicko jedním z cenných svědků Velké války.

Východočeské muzeum chová v depozitáři velice raritní kousky spojené s jeho osobou. „Předměty po něm nám předala jeho dcera Marie v roce 2000. Tehdy jí bylo kolem 80 let. Byla to duševně velmi svěží dáma s velmi kultivovaným vystupováním. Sama se narodila až po Velké válce. Paní Marie nám tehdy předala některé věci a chystala se i na písemnosti, jenže k tomu už bohužel nedošlo," popisuje historik Východočeského muzea Jan Tetřev.

Nevýslovná cena

To, co paní Marie předat stihla, má ale pro muzeum velkou cenu. Šlo o předměty, které si její otec přinesl domů z vojny a rodina je až pietně uchovávala. A to šlo i o spodky nesoucí stopy krve a průstřelu v oblasti hýždí. „Vše bylo uloženo na půdě v novinách a proložené tabákovým listím jako ochrana proti hmyzu, hlodavcům a plísním. Byly předány ve výborném stavu na to, že jde o předměty z let 1914 až 1916," popisuje „třebosický poklad" Jan Tetřev.

Byl i zdravotník?

O samotné osobě mlynáře ale toho historici příliš nevědí. „Jeho osobní materiály jako vojáka by možná ještě byly ve Vídni. Víme, že podle knoflíků uniformy pravděpodobně sloužil u Zeměbraneckého pěšího pluku, číslo 19 Lvov, který byl v roce 1917 přejmenován na 19. střelecký pluk. Ale kdy a u jakých dalších jednotek byl zařazen, to nevíme. Po svém zranění sloužil velmi pravděpodobně ve zdravotní službě. To se dá odvodit podle vyznamenání, která obdržel. Jde o čestné vyznamenání za zásluhy o Červený kříž z roku 1918, ke kterému je i diplom. Dalším oceněním Jaroslava Kopečného je Karlův vojenský kříž, což bylo obecné vojenské vyznamenání z aušusového materiálu víceméně spíše pro podporu morálky," podotýká Jan Tetřev.

Kalhoty a čtyři díry

Pozoruhodné jsou zejména prostřelené kalhoty. „Jeho dcera Marie uvedla, že otec byl zraněn v Haliči snad u pevnosti Přemyšl. Nevíme to však jistě," sděluje Jan Tetřev.
Poté už mlynář Kopečný sloužil v týlových složkách vojska a odtud zřejmě pochází další unikátní kus jeho pozůstalosti. Přes sto skleněných fotodesek se snímky, které třebosický mlynář pořídil v zázemí.

Do války za své

„Z toho se dá usuzovat, že vzděláním i finančně na tom byl mlynář Kopečný na vesnické poměry velice dobře. Fotografie jsou s největší pravděpodobností z Haliče, ale jsou tam zachyceny i námořní lodě. V současné době se chystá jejich převedení do digitální a tištěné podoby, která by stála za samostatnou výstavu," upozorňuje Jan Tetřev.

Kromě uniformy a prostřelených spodků jsou v depozitáři Východočeského muzea i další cennosti. Ani jedno není fasovaný „erár", ale vybavení, které si do války jako oficír raději přinesl vlastní, když armádní sklady potřebné nedodaly. Například buzolu nebo „dalekohled". „Jde o divadelní kukátko, které si sám zmatněl černou barvou, aby se nelesklo, a také improvizovanou verzi vojenské známky. Rakousko-Uhersko nečekalo tak vysoké ztráty mužstva a právě tady se začaly objevovat improvizované identifikační známky vojáků, kteří si je vyráběli svépomocí, aby v případě úmrtí dostala alespoň rodina zprávu," ukazuje vzácnou památku Jan Tetřev.

Jde o mosazné ploché pouzdérko, ve kterém je zasunutý obyčejný lísteček papíru s jménem a hodností. Nepříliš dokonalá, živlům podléhající známka ale válku přežila, stejně jako její majitel.

Do smrti kulhal

„Paní Marie říkala, že otec kvůli následkům zranění do smrti kulhal," říká historik Východočeského muzea, podle něhož je zajímavý osud i dalšího člena rodiny Kopečných, bratra Jaroslava Vincence.
Ten se narodil v roce 1864 a zemřel v roce 1929. Byl úředníkem na pardubické radnici a od roku 1909 ředitelem městských úřadů v Pardubicích až do roku 1927, kdy šel ze zdravotních důvodů do výslužby.

Pomáhal řídit úřad

Jeho velkou zásluhou bylo, že pomáhal starostům Pardubic z nepříliš vzdělaných vrstev národa řídit úřad – za první světové války byl starostou města řezník Josef Sochor. Po roce 1919 pak truhlář František Vácha. „Vincenc Kopečný měl roli tajemníka, který pomáhal s praktickou stránkou fungování úřadů. Znal perfektně způsoby, řády i protokol a i po vzniku republiky věděl, na které dveře v Praze v případě potřeby zaklepat," uzavřel Jan Tetřev.