Hlavním lákadlem sobotního Polského dne na pardubickém závodišti sice byla druhá kvalifikace na Velkou pardubickou, ale tribuny plné diváků upíraly své zraky hlavně na Memoriál Kamila Kuchovského.
Svůj návrat do jezdeckého sedla v něm totiž absolvoval osminásobný vítěz Velké pardubické, fenomenální žokej JOSEF VÁŇA starší.
A jakého „parťáka" si vybral pro svůj sobotní comeback? Otázka skoro zbytečná – samozřejmě Tiumena.
„Nevím, jak je to možné, ale podle doktorů jsem měl dvanáct let nejlepší kondici v okrese Bruntál," reagovala 61letá legenda českého turfu pobaveně na dotaz, jak se cítí po doběhu dostihu.

Jak hodnotíte průběh dostihu?
Byl to hodně rychlý závod. S Tiumenem jsme byli vzadu a prostě nešlo vyrazit dopředu dříve. Je to už přece jen starý pardál. Kdybych ho popohnal, tak by mohlo dojít k nějaké chybě, a to jsem nechtěl. Musel jsem to brát tak, jak on si myslí, že bude dostih zvládat.

Nešlo tedy zaútočit dříve?
To ani nebylo naším úmyslem. Věděl jsem, že jak se dostaneme na trávu, že určitě ještě někoho předstihneme. Ale že kromě dvou předběhneme všechny, to jsem tedy netušil. Tipoval jsem, že skončíme do pátého místa.

V cílové rovince se do té doby třetí Shaman téměř zastavil, jako kdyby vám s Tiumenem dával přednost. Co se stalo?
Podle mého názoru zkolaboval. V tomhle vedru se ani nebylo čemu divit. Stačí, když má kůň zvýšenou teplotu o dvě desetiny stupně a už může být problém.

Myslel jste při posledním skoku na loňskou Velkou pardubickou, kdy jste právě na závěrečné překážce spadl?
Ne. Snažil jsem se jet co nejblíže pravému kraji, a to proto, že tamtudy je to blíž a trať nebyla rozbitá. Tiumen mi před posledním skokem udělal takový tělocvik, že to vypadalo tak, že kdybych něco zkoušel na poslední překážce, asi bych lehl. A to jsem nechtěl. Jsem rád, že mu to vyšlo tak, jak mu to vyšlo.

Pokud by vám někdo před sobotním dostihem řekl, že budete třetí, byl byste spokojen?
Říkal jsem si, že v konkurenci těch mladých koní to tu objedeme dokola kvůli handicapu, protože ho nemáme. Ale Tiumen tady ukázal, že je potřeba s ním ještě počítat.

Teď vás tedy čeká srpnová kvalifikace na Velkou pardubickou?
Uvidíme, jak bude sloužit zdraví, ale ten plán se nabízí.

Prázdniny tedy nebudou?
Ty jsem nikdy neměl, takže mě to nemrzí. Já si odpočinu v zimě, přes léto musíme valit a vydělávat peníze. Je to naše práce.

Byla z vašeho pohledu znát závodní přestávka?
Já s klukama jezdím denně. Když potřebují, tak na to hupnu a jedu před nimi. Oni pak nadávají, že jsem moc pomalý. (smích)

Jak jste vnímal atmosféru na pardubickém závodišti?
Nádhera! To se nedá vyprávět. To se musí zažít!