„Podle mě už komunisté nemají lidem co nabídnout. Vezou se na demokratickém systému. Co nabídnou? Novou revoluci? Na to lidé neslyší. Dříve měli komunisti silnou členskou základnu. Dnes se tato základna zeštíhluje i přirozenou cestou,“ uvedl psycholog Jan Lašek.

Zklamání z polistopadového vývoje prý cítí hlavně starší generace. „Ta měla v roce 1989 pocit, že se bude mít jen bezvadně, skvěle a že to půjde rychle. Je to ale o nás a my zůstáváme stejnými osobnostmi jako v mládí, nic se nemění. Tohle byla nutná deziluze,“ podotkl.

Ačkoli voličů KSČM ubývá, stále jsou slyšet hlasy, že za „komunistů bylo líp“. Podle Laška patří lidem, kteří se měli za minulého režimu dobře nic jim totiž nechybělo nic neznali a nic nemohli.

„Je to trochu klišé. Musíme si uvědomit, že tito lidé byli minimálně o osmadvacet let mladší, na vrcholu sil, i toto hraje svou roli. Tyto dvě doby jsou však neporovnatelné,“ poznamenal.

Polistopadové nadšení mohl také například utlumit fakt, že znovunabytou svobodu si lidé nespojili i s vlastní zodpovědností. „Lidé si svobodu možná nespojují i s morální zodpovědností. I to může vést k rozčarování ve společností,“ ohodnotila porevoluční vývoj české společnosti historička Martina Opršalová Dašková.

Jsou svoboda a demokracie 28 let od Sametové revoluce samozřejmostí?

PETR DOHNAL ředitel VČD Pardubice

„Myslím si, že člověk, který zažil normalizaci socialismu, budování komunismu, socialismus, s lidskou tváří, perestrojku a pak demokratické procesy po roce 1989, nemůže říct, že tady nyní není svoboda a demokracie. Ono totiž nelze demokracii a svobodu zaměňovat za chaos a anarchii, která by vznikala bez řádu a zákonů. Svoboda a demokracie nejsou samozřejmostí a je třeba o ně pečovat. Je to jenom na nás a v tom vidím velkou sílu.“

JAROSLAV KOŘÍNEK ředitel střední školy Chrudim

„Zaplaťbůh máme stále demokracii i svobodu. Nedávné svobodné volby jsou toho důkazem. Vždyť hojně užíváme mnohé výdobytky Sametové revoluce a procesu demokratizace, který ji následoval. Jinak bych ani nemohl zde říct svůj názor. Nic ale není na věky. Ani svoboda. Proto je zapotřebí být ve střehu a svobodu bránit. Stačí pár příkladů ze současnosti: Putin v Rusku, Erdoğan v Turecku a samozřejmě rakeťák z KLDR.“

JAN POKORNÝ středoškolský učitel Ústí n. O.

„Současný vývoj sleduji se znepokojením. Spíše než o přímém ohrožení svobody a demokracie bych hovořil o postupném posunu části společnosti k populismu a extremismu. Demokracie a svoboda je pro řadu lidí těžko uchopitelná a tím pádem málo cenná, na rozdíl od plného nákupního koše i jiných materiálních výdobytků. Nezájem o veřejné dění, neinformovanost a tím pádem snadná manipulovatelnost se v Česku 28 let po Sametu naplno projevuje.“

MILAN BÁČA ředitel gymnázia Svitavy

„V souvislosti s parlamentními a prezidentskými volbami naše společnost prožívá a ještě bude prožívat politicky složité období. Mám obavu z toho, že lidé budou z politiky více rozčarováni. Nebudou politice věřit. A to může být příležitost pro nějaký extrém. Přestože mě politici udivují svými prohlášeními a kroky, musím věřit, že demokracie a její hodnoty ohroženy nejsou a nebudou.“

Sokol: Stál jsem u zrodu Občanského fóra

Pardubice - O Sametové revoluci se učí ve školách, mnoho lidí ji však prožilo na vlastní kůži. Jedním z nich je i majitel pardubického rockového klubu Lumír Sokol.

„Zrovna 17. listopadu jsme byli na akci za Rychnovem, jel jsem tam s Gun Dreams, kteří tam měli vystoupit,“ začíná svůj příběh v knize BYLO NEBYLO aneb Malá skvrnka na trenýrkách Východočeského undergroundu od Miloše Mildese Rudolfa Lumír Sokol. Na akci stihlo odehrát několik kapel, než předseda národního výboru koncert ukončil. „Už se nám cosi doneslo od lidí, co tam přijeli, jako že se něco semlelo v Praze na Albertově a Národní třídě a že to konečně prasklo,“ popisuje tehdejší atmosféru Sokol.

Přes víkend nastalo informační embargo. „Myslím, že už v neděli se lidi začali scházet před divadlem. V jeden moment mě a Milana Daniela z Chrudimi vysadili lidi na dvě sražený popelnice, a tak jsme vyložili všechno, co jsme věděli,“ vypráví Sokol. V pondělí se dozvěděl, že se v divadle zakládá Občanské fórum. Mezi zakládajícími členy byli chartisté Jaromír a Jarmila Stibicovi, pedagog Michal Zahradník, Jaromír Vosecký, osvětlovač Zdeněk Ingr, Vítězslav Janda, Jiří Dobeš, právník Jiří Stareček a další. „První dny jsem množil materiály fóra, které mi Olda Bašta vozil na skládačce. Společně s Frantou Vítem jsme pak byli pověřeni prací v Kulturní sekci. Mou prioritou byla podpora nově vytvořené Rockové sekce i příprava nové koncepce kultury,“ přibližuje své začátky Sokol.

„První tři, čtyři dny jsem také zajišťoval s Mírou Novákem ozvučení demonstrací před divadlem, než se vedení divadla uvolilo poskytnout svoji techniku,“ dodává. Jednu silnou vzpomínku na toto období má. „Když jsme s Milanem Vítem v noci chodili domů, při loučení jsme si podávali ruku se slovy ,Tak to snad stálo za to, kdybychom se už neviděli.' Ona totiž kolem nás jezdila StB a mohlo se klidně stát, že nás někde u zdi odprásknou,“ uzavírá svůj příběh Lumír Sokol.