Kvůli tomu osaměla a uzavřela se do sebe. Nemohla mluvit a ochrnula na polovinu těla. Prodělala totiž cévní mozkovou příhodu.
Pro ženu, která byla plná energie, chtěla pracovat, věnovat se vnoučatům a všemu, co nám přijde běžné a naprosto samozřejmé, to najednou bylo nemožné…

Asi před rokem však díky pomoci Oblastní charity Pardubice nastartovala svůj nový život. Před tím to však byly dlouhé nekonečné měsíce, kdy žena odmítala zapojit se do běžných činností.
Proti tomu však stála snaha pracovníků pardubické charity o to, aby se žena pokoušela opakovat slova a zapojit se do chodu domácnosti.

„Já mluvím!"

A nastal zlom. Jednoho rána po několika letech ticha vyslovila opět své „první" slovo a vykřikla se slzami v očích úlekem. „Já mluvím!"
Tím dnem se vše změnilo. Pracovníky charity požádala  o vytočení telefonního čísla své dcery, se kterou se vídá jen velmi málo, protože žije s rodinou v zahraničí. Do sluchátka řekla jen: „Tady máma, mám tě ráda!" Více toho sdělit nedokázala, protože plakala a neustále opakovala: „Co se stalo?! Já mluvím!" 

Tahle chvíle byla i pro pracovníky pardubické charity tou největší odměnou, kterou v slzách prožívali s ní.
Najednou pocítila potřebu jít mezi lidi a znovu se sama rozhodovat – prostě „žít"…
Ta chvíle, kterou si všichni, kdo o ni pečovali, tak přáli, věnovali jí čas, úsilí a rovněž kus sebe, byla tu.
Na společné cestě je potřeba ujít ještě hodně kroků. Ale za poslední rok již žena zvládne pojmenovat spoustu věcí, dokáže vyjádřit pocity, sama si zamést, ustlat postel nebo dokonce ohřát jídlo.

Tento první úspěch jí dodal sílu a motivaci jít dál a dokázat si, že i při nepřízni osudu se dá žít plnohodnotný život. A hlavně se zase smát!
A takových příhod klientů, kterým pardubická Oblastní charita dokázala pomoci, by se dala najít velká spousta.

Pečují o mnoho lidí

Vždyť dnes pečuje o více jak tisíc lidí ročně a ve svých osmi střediscích zaměstnává kolem stovky pracovníků.
Kromě domácí zdravotní a hospicové péče poskytuje pečovatelskou službu, osobní asistenci, odlehčovací službu v terénní, ambulantní a pobytové formě a sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, díky nimž se snaží pomoci rodinám s dětmi v těžké životní situaci, kdy hrozí odebrání dětí z rodiny.

Jiná forma podpory rodin se uskutečňuje ve dvou rodinných centrech charity – v Rodinném a vzdělávacím centru Holoubek v Holicích a Rodinném centru DaR v Luži. Ta  jsou místy setkávání maminek a tatínků na rodičovské dovolené, jejich dětí nebo dalších rodinných příslušníků.

„Naše činnost se během dvaceti let postupně vyvíjela a rozšiřovala, a to především podle potřeb lidí v našem regionu a našich finančních možností," uvedla současná ředitelka Oblastní charity Pardubice Marie Hubálková.
„Před dvaceti lety jsme nabízeli kromě humanitární činnosti a práce s vozíčkáři především domácí zdravotní a pečovatelskou službu, a to ve velmi omezené míře, neboť domácí péče se v České republice teprve rozvíjela a povědomí o ní ve společnosti nebylo téměř žádné," poznamenala Marie Hubálková.

„Během dvacetiletého úsilí mnoha odvážných a obětavých lidí dnes můžeme v poskytování domácí péče směle konkurovat západoevropským zemím, kde má tento druh péče dlouhou tradici," podotkla ředitelka charity. Ta oslavu dvacátých narozenin naplánovala na dnešek do sálu Skautského centra Vinice. Začátek je v patnáct hodin.
O hodinu dříve se odehraje děkovná mše svatá v kostele svatého Bartoloměje. (pad)