Kliknutím zvětšíteDivadlo je kvůli koronavirové krizi pod velkým tlakem, ale je vidět, že ochotníci o něj mají zájem a po dlouhé pauze, kdy nemohli hrát, ani zkoušet, se chtějí opět scházet.
„V poslední době se znovu obnovují a vznikají občanské besedy na malých obcích. Je cítit, že lidé se chtějí setkávat. Možná je to i koronavirovou krizí, která nám brání fungovat normálně, takže vznikají i nové spolky,“ uvádí Kopecký.
Co vás přivedlo k divadlu? Proč a kdy jste s ním začal?
Je to úplně jednoduché, samozřejmě kvůli holce. Studoval jsme víceleté gymnázium a ve škole se připravovalo divadelní představení. V něm dostala roli má platonická láska, tak jsem se dral o to, abych tam mohl také být. Do té doby jsem neměl jakýkoliv kontakt s divadlem, kromě toho, že jsem jezdil na školní představení. Pak už to šlo ráz na ráz, že jsem vedle školní činohry začal spolupracovat s loutkářským souborem v České Třebové, který jsem potom i několik let vedl. A k výročí nejstaršího ochotnického souboru v České Třebové Hýbl jsem byl osloven, abych zkusil připravit s mladšími členy souboru nějakou hru k oslavám. S kamarádkou Lenku Špajzovou jsme začali pracovat na scénáři a našli jsme si k sobě spolupracovníky a tak byl položen základ spolku Triarius, který od roku 2000 stále existuje a cítíme se v něm dobře.
Psali jsme:
Jak se vám daří skloubit práci divadelníka, předsedy VSVD a místostarosty České Třebové?
V poslední době jsem hodně zvolnil. Funkce předsedy VSVD je taková průběžná záležitost. Dřív jsme se scházeli s paní jednatelkou jen jednou měsíčně. Od té doby, co připravujeme živé vysílání pořadu Antré, ve kterém si povídáme s osobnostmi amatérského divadla, se scházíme každý týden.
Místostarosta České Třebové Josef Jan Kopecký.
A jak ještě stíháte zkoušet na divadelní představení?
Tím, že nejsem už součástí Divadla Jesličky Josefa Tejkla, tak momentálně zkouším pouze se dvěma soubory, což není práce na plný úvazek. Spíš bych to nazval takovou normální spolkovou činností. Jak někdo chodí na tenis nebo do sboru, malovat a podobně, tak já si dopřávám divadlo a moc mě to baví.
Jak se spolky vyrovnávají s koronavirovou krizí?
Samozřejmě nám pandemie trošku komplikuje život, takže se posouvají naplánované premiéry. Jedna se dokonce natahuje už rok, ale věřím tomu, že to dokončíme. To jsou takové klacíky pod nohy. Ale i když jsme nedošli v tomto konkrétním případě do cíle, tak se stejně rádi setkáváme a pracujeme na tom. Ochotnické divadlo se po krizi vrací zpět k životu.
Dlouho jste učil divadlo na základní umělecké škole.
Moje primární vzdělání je učitel. Nastoupil jsem do školství počátkem milénia a přestal jsem učit po dvaceti letech. Když jsem odešel ze základní školy na základní uměleckou školu, tak jsem si říkal, že to je přesně to, co mě baví.
Proč jste tedy s učením skončil?
I tohle souvisí s koronavirovou krizí. Nemožnost se studenty pracovat soustavně, plynule… Jestli se něco nedá dělat, tak je to zkoušení divadla po on-line rozhovoru. Divadlo je totiž o interakci herců s herci a herců s diváky. Nemožnost vystupovat před publikem dělá z herce a studenta divadla zbytečného člověka. Bez diváka to je zbytečná činnost. Proto jsem s učením skončil, navíc jsem měl i nějaké osobní a rodinné důvody. Teď se mi ta situace stabilizovala, ale možná si dám ještě pauzu. V minulém roce jsem spoustu věcí vynechal a jedna z nich byla právě druhé zaměstnání a momentálně se mi žije trošku volněji.
Mají divadla v Pardubickém kraji dost diváků?
Myslím, že ředitel Východočeského divadla Pardubice Petr Dohnal se svým nástupem do funkce celkem hezky vystihnul, jakým způsobem divadlo v Pardubicích dělat. Divadlo je permanentně plné lidí, fungují abonmá, divák je spokojený. Diváky ovšem mají i amatérské divadelní spolky v kraji. Je jedno, které větší město si vybereme, ať už to jsou Pardubice, Chrudim s fenoménem loutkového divadla, ale i Svitavy, Ústí nad Orlicí, Česká Třebová či Lanškroun. Tam všude skutečně ochotnický život funguje.
Blíží se komunální volby. Plánujete obhajovat svou funkci, nebo usilovat o post starosty?
Já jsem byl jedničkou na kandidátce poprvé asi před 16 lety a ta ambice je stále stejná. Uvidíme, jak Třebováci rozdají karty a kdo bude mít tolik hlasů, aby se starostou stal. A jestli budu obhajovat? Určitě. Od roku 1998 jsem kandidoval v každých komunálních volbách a budu kandovat i v těchto. Zároveň jsem v lednu získal nominaci na to ucházet se v primárních volbách za ODS o místo senátora.
Co má zastupitelstvo České Třebové v plánu v následujících měsících?
Na jaře tohoto roku budeme otvírat dostavěnou a zprovozněnou kompostárnu. Rozjeli jsme také úplně nový systém odpadového hospodářství, který by nám měl pomoct i ekonomicky. Připravujeme, ale letos ještě nezrealizujeme, výstavbu regionální knihovny.
Jak funguje nový systém odpadového hospodářství?
Od loňského roku platí nová legislativa. Města, která neplní třídění, postihuje ekonomicky. Česká Třebová limit 200 kilogramů směsného komunálního odpadu za rok na obyvatele překročila už v půlce roku, tím pádem se dostala do vyšší sazby platby za nakládání s odpadem. Pro letošní rok je hranice 190 kilogramů na hlavu a takhle se bude množství odpadu snižovat každý rok. Zároveň s tím se bude navyšovat částka, kterou musí město za každého zaplatit. Takže ekonomická motivace pro město je zásadní.
Proč má město takovou spotřebu směsného odpadu?
Zjistili jsme, i na základě fyzické analýzy nádob se směsným odpadem, že v České Třebové je v každé popelnici třetina až 45 procent bio složky. Kdyby se nám podařilo dostat z černých nádob bio, tak o třetinu snížíme produkci směsného odpadu, což by znamenalo, že bychom nastavené limity splňovali snáz. Abychom mohli nakládat s bio odpadem, potřebovali jsme vybudovat vlastní kompostárnu a tu se nám za několik desítek milionů korun podařilo postavit. Kolaudována by měla být na jaře a počítáme, že provozována by měla být od dubna 2022.
8
1
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
