Žáci základních škol, do kterých ještě v létě roku 1942 chodily ležácké děti, vyráží každým rokem na cestu, která je provází místy, kudy jejich vrstevníci prošli svou poslední pouť na tomto světě. Žáci s sebou nesou lucerny obsahující Oheň (bez)naděje, zažehnutý při nedělní tryzně v Ležákách. Putování trvá čtyři dny a končí až v místě, kde děti v roce 1942 zemřely - na místě někdejšícho koncentračního tábora Chelmno.

Nacisté 24. června v odvetu za zabití říšského protektora Heydricha vypálili a vyhladili malou osadu Ležáky na Chrudimsku, kde se krátce ukrývala vysílačka československých parašutistů výsadku Silver A a radista Jiří Potůček.

Třicet čtyři dospělých obyvatel starších patnácti let čekala okamžitá poprava. Třináct dětí, pro které si v některých případech gestapo došlo přímo do škol, pak čekal neméně smutný osud. Spolu s rodiči byli odvezeni do sklepení Larischovy vily v Pardubicích, tehdejšího sídla ochranné policie. Zde byli děti odděleny od rodičů, jedenáct z nich pak odvezeno až do koncentračního tábora Chelmno, kde je čekala smrt v pojízdných plynových komorách. Chmurnému konci ze všech obyvatel osady unikly pouze dvě nejmladší holčičky - sestry Marie a Jarmila Štulíkovy, které byly vybrány k poněmčení a dány na převýchovu nicnetušící německé rodině.

Pietní vzpomínka na vyhlazení osady Ležáky.
24. června 1942. Den, kdy (ne)zemřely Ležáky

Pardubická zastávka vedla letošní žáky škol z Chrudimska a z Pardubic přes park Jiřího Potůčka, na pietní vzpomínku na 194 popravených odbojářů z období Heydrichiády na Labi a do Larischovy vily na dobových vojenských automobilech. Putování pro děti pořádá Československá obec legionářská.

„V Pardubicích se ke čtyřiceti dětem, které absolvují celou pouť, připojili také žáci pardubických škol. Celkem se tedy pardubické části programu zúčastnilo přes sto dvacet dětí. Spolu s nimi byli i vojenští veteráni,“ uvedl František Bobek.

Silný moment určitě nastal u Larischovy vily, kde žáci věnovali vzpomínku u podobizen zavražděných dětí v místech, kde došlo k odtržení od rodičů. „Ty za několik chvil čekala cesta o pár desítek metrů dál, přímo na popraviště,“ popsal František Bobek.