Málokdy se stane, aby bylo jméno nějakého komunálního politika tak silně spjato s jedním projektem. S bývalým náměstkem pardubické primátorky FRANTIŠKEM BRENDLEM je neodmyslitelně spojený projekt opravy Tyršových sadů, který byl v minulých dnech po tříměsíčním zpoždění dokončen.

Pořádaly se demonstrace, podepisovaly se petice, ale pro Brendla prý revitalizace parku v centru velkého města byla především velkou školou.
Byl pro vás projekt Tyršových sadů nejtěžším úkolem v roli náměstka?
Rozhodně, byla to pro mě velká škola. Tenhle projekt mě zastihl hned po nástupu do funkce a já jsem se na něm hodně naučil. Doufám, že konečný výsledek je pro většinu přijatelný.

Nastal někdy okamžik, kdy jste si říkal, že se park zrekonstruovat nepodaří?
Těch okamžiků bylo mnoho. Především chvíle, kdy od projektu odstoupila firma DIS a blížil se nakonec termínu pro čerpání dotací. Projekt mohl být v tomto rozsahu realizován jen díky evropským dotacím. Jsem skálopevně přesvědčen, že z vlastních peněz by město nikdy Tyršovy sady nezrekonstruovalo, jelikož by se vždy našel nějaký potřebnější projekt. A nejde jen o to, co je vidět na povrchu. Spoustu peněz stály i věci, které na první pohled nejsou viditelné. V parku je totiž velké množství inženýrských sítí nebo drenážních systémů.

Vypadlo nakonec z projektu něco, čeho je vám opravdu líto?
Odpůrci projektu tomu říkali „Brendlovo koryto", ale měl to být vodní prvek podél promenády. Vodní prvek v parku podle mého názoru chybí. Co se týče zeleně, tak podle mě došlo k rozumnému kompromisu. Stromy, které měly být zasazeny, tu jsou . Zůstalo tu pár stromů, u kterých lze diskutovat, zda mělo smysl je v parku nechávat. Byl to ale nutný ústupek ekologům, aby projekt vůbec mohl být realizován.

Existuje naopak prvek, který se podařilo zachovat i přes protesty občanských sdružení?
Projekt na revitalizaci Tyršových sadů prošel vítězně dvěma architektonickými soutěžemi. Nejsem odborník, ale uvěřil jsem tomu, že komise, která projekt architekta Tomáše Jiránka vybrala, věděla, co dělá. Když to vidím hotové, tak si myslím, že se ta komise nemýlila a vybrali jsme skutečně to nejlepší. Kompromisy se v projektu musely dělat hlavně na úrovni zeleně. Časem se ovšem konflikt s ekologickými sdruženími dostal do úplně jiné roviny. Tam už nešlo o zeleň, ale o to zastavit celý projekt. Ten obrovský tlak se nám ale nakonec podařilo ustát.

Kdybyste se teď mohl vrátit na začátek celé revitalizace, dělal byste něco jinak?
Při realizaci projektu jsem se toho opravdu hodně naučil. Musel jsem si poprvé stoupnout před lidi, říct jim, že si něco myslím, a za tím názorem si pak stát. Byl to pro mě klíčový projekt, ze kterého jsem se poučil třeba při přípravě oprav parku Na Špici. Tam se nám podařilo vyvarovat chyb, které jsme udělali při přípravě rekonstrukce Tyršových sadů.

Mluvil jste o tom, že opravený park se vám sice líbí, ale nesouhlasíte se schváleným provozním řádem. Co je na něm špatně?
Tyršovy sady měly být živou tepnou Pardubic. Byly konstruovány jako pobytový park. Promenáda měla být komunikační osou a měla být určená i pro cyklisty a bruslaře. Strašně mě mrzí, že jsme se provozním řádem dostali někam před rok 1989. Už snad jen chybí, aby v parku chodili pánové v šedých uniformách a peskovali děti, že vlezly na trávník. V tuto chvíli provozní řád park velmi poškozuje a já doufám, že ještě dojde k jeho změně.

Co vám kromě zákazu jízdy na kole a bruslích ještě na provozním řádu vadí?
Vstup na trávník bude povolen pouze za účelem pikniku. Nebude tedy možné si tam jít například zakopat s míčem nebo házet frisbee. Přijde mi to jako nepochopení toho, co tímhle projektem chtěl autor říci.