Mezi první šťastnou várkou byl i Jan Dzurko z Pardubic. „Vůbec jsem to nečekal! Za výtržnictví a ublížení na zdraví mi totiž zbývalo odsedět ještě pořádný ranec,"  řekl nám rozesmátý bývalý vězeň. Ten byl propuštěn ještě s několika svými kamarády. „Jsem z toho pořád docela v šoku, takže určitě jdeme oslavovat, a to teď hned," sdělil Pardubickému deníku amnestovaný Dzurko, na nějž čekal před branou věznice i jeho malý synovec. Nebýt Klausovy  milosti, zbývalo by mu „odsedět" si ještě rok.

Ne všichni propuštění však mířili spláchnout amnestii alkoholem. „Já jsem z Ostravy a jedu rovnou domů," řekl nám mladík, který v ruce mačkal igelitovou tašku s osobními věcmi.
Do restaurace však zamířil i mladík v kšiltovce. „Seděl jsem za krádeže, zbývalo mi osm měsíců…," přiznal našemu Deníku.