Před devětašedesáti lety – 5. května 1945 – začalo Pražské povstání Čechů proti nacistickým okupantům. Dvaadevadesátiletý Josef Novotný si na ten den dobře pamatuje.

„Sedl jsem na kolo a jel na nákup do Chrudimi. Poté jsem  navštívil své příbuzné v Turově. Dům strýce a tety byl nedaleko železniční tratě Pardubice – Uhersko. Když už jsem byl skoro u nich, všiml jsem si pomalu jedoucího osobního vlaku. Na lokomotivě byl kulomet. Na každých schůdcích stál německý voják s napřaženou zbraní. Stačilo jen zmáčknout spoušť," vzpomíná Josef Novotný.

Byli šťastní, že se dočkali konce války

O svůj zážitek se neváhal podělit se svými příbuznými. Jeho slova však přerušilo tlučení na okno. „Teď hlásili v rádiu, že skončila válka," volal radostně soused. Příbuzní Josefa Novotného přijali  tuto zprávu s nadšením.


„Tetička přinesla láhev vína, kterou šetřila na takovou událost," vypráví Josef Novotný. Se svými příbuznými si připil a poté společně vyrazili z domu, aby dlouho očekávanou událost oslavili spolu se sousedy ze vsi. „Byli jsme štěstím bez sebe, že jsme se dočkali konce války," líčí Josef Novotný.

Obavy před vojáky nikdo nebral vážně

Asi osm mužů z vesnice se rozhodlo, že se vypraví do Uherska. „Hned jsem jim řekl, ať nikam nechodí. Měl jsem obavy po tom, co jsem viděl vlak plný německých vojáků," vysvětluje Josef Novotný.
Jenže muži byli v euforii z konce války a veškerá varování odmítali. Pokračovali v cestě. „Na cestu do Uherska se pak vydal i můj strýc s bratrancem," doplňuje Josef Novotný. Ani ti totiž jeho upozornění nebrali vážně. Vrátil se tedy zpátky k tetě. Pak se rozhodl rozjet se domů. „Rozloučil jsem se s ní uvnitř domku, vyšel ven, vzal kolo. Už jsem otvíral vrátka, když zazněla ohlušující střelba, jen několik stovek metrů od místa, kde jsem stál," vzpomíná Josef Novotný. Pro jistotu se vydal domů jinou cestou než obvykle. Měl obavy z případné další střelby.

Výstřely připravily o život nevinné lidi

Domů do Chocně nakonec dorazil v pořádku. Z nedalekého lesa však stále slyšel střelbu.
„Druhý den kolem desáté hodiny dopoledne k nám přišel známý z Turova a divil se, že nic nevíme. Němečtí vojáci z vlaku totiž stříleli na mého bratrance Stanislava Kacafírka a strýce Josefa Pýchu. To byly ty výstřely, které jsem slyšel," uvědomuje si Josef Novotný. Strýc zemřel hned na místě. Bratranec byl těžce zraněný. Kamarádi ho ještě dovezli do nemocnice, kde však také zemřel. Na místě, kde padly jedny z posledních výstřelů druhé světové války, nyní stojí pomník, který událost připomíná.