„Mým životním přáním původně nebylo jít ve šlépějích mého otce. Pomýšlel jsem spíše na diplomatickou dráhu, nebo jsem uvažoval, že bych navštěvoval hotelovou školu ve švýcarském Lausanne a poté pracoval v oblasti gastronomie,“ uvedl před časem v rozhovoru pro Deník Miroslav Řepa.

V posledních letech se Řepa stal nositelem Ceny za zásluhy o Pardubický kraj a také čestným občanem Pardubic.

„Pan architekt Řepa působil řadu let v porotě Stavby roku v Pardubickém kraji. Svým nadhledem, který mu dávají jeho dlouholeté zkušenosti z práce u nás i v zahraničí, nás všechny velmi ovlivnil. Zajímal ho celek, ale i poslední detail stavby, a vždy si budu pamatovat jeho slova, že stavby musí umět dobře stárnout. K tomu musím dodat, že to platí i o lidech, a v jeho případě dvojnásob. Je to stále velmi charismatický člověk s velkou mírou empatie, ale i náročnosti,“ nechal se slyšet náměstek hejtmana Roman Línek.

Mezi Řepovy nejoblíbenější projekty prý patří zlínské divadlo. „To byl můj první projekt, který jsem dělal ještě se svým otcem. Je to má srdeční záležitost a pořád se tam rád vracím. Ta stavba je navíc stále v dokonalém stavu,“ řekl Řepa.

Miroslav Řepa

Narodil se 24. února 1930 v Pardubicích, kde vystudoval Reálné gymnázium, pak odešel do Prahy na Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství , následně vystudovaltaké Akademii výtvarných umění. V roce 1965 vyhrál s architektem Vladimírem Pýchou soutěž na československý pavilon pro Světovou výstavu v Montrealu, která se konala o dva roky později. Následoval projekt divadla Laterny Magiky pro světovou výstavu v japonské Ósace v roce 1970 a funkce technického ředitele našeho pavilonu na Expo 1992 v Seville. V roce 1993 realizoval ve funkci kurátora výstavu Josipa Plečnika, pak byl jmenován hlavním kurátorem výstavy „Deset století architektury“ v areálu Pražského hradu.