Pan Petr Z. se narodil v Pardubicích, kvůli krádežím se dostal do výkonu trestu, během něhož se s ním manželka rozvedla. Byt jí nechal, aby předešel exekučním výkonům. Rázem se ocitl na ulici. Manželka trvala na zrušení trvalého pobytu, což musel příslušný úřad akceptovat. Teď má v občance bydliště Pernštýnské náměstí 1, tedy budovu historické radnice. Někdo by si řekl – exkluzivní adresa. Tam mu chodí i pošta a není sám. V současné době je na této adrese hlášeno 2820 občanů Pardubic, a to z celkových zhruba 92 tisíc, tedy tři procenta. Jinak řečeno, každý třicátý obyvatel Pardubic je de facto nedohledatelný s korespondencí, pokud si sám adresu přechodného bydliště a její přebírání neohlásil sám.

„Toto číslo je již několik let stabilní a mění se z roku na rok v řádu desítek. Za posledních minimálně pět let již nelze hovořit o žádném konstantním nárůstu tohoto počtu, je to prostě kolem 2800 občanů,“ uvedla pro Deník Kristýna Vlasáková z tiskového úseku kanceláře pardubického primátora. Adresou trvalého pobytu občana se podle její informace stane sídlo radnice tak, že je mu ve správním řízení zrušena adresa trvalého pobytu jinde v katastru té dané obce.

U Honzíka bude nejspíš platit pořekadlo, že dobří holubi se vracejí, tak si myslím, že už se spíše stane stabilním obyvatelem.
Holub Honzík ilegálně zabydlel římsu na pardubické radnici

Úřednice přidává příklad: „Pronajmu si v Pardubicích na rok byt. Přehlásím si tam trvalý pobyt. Po ukončení nájmu se vystěhuji, ale již se nepřehlásím jinam. Vlastník bytu navrhne magistrátu, aby můj trvalý pobyt zrušil, protože už tam nebydlím a můj nájemní vztah skončil. Magistrát rozhodnutím můj trvalý pobyt zruší a ze zákona se mým trvalým pobytem stává adresa radnice.“

Tam se ale nedá přihlásit svým projevem vůle.

„Prakticky u všech 2800 lidí, které evidujeme na Pernštýnském náměstí číslo popisné 1, došlo k tomu, že se na tuto adresu dostali v důsledku zrušení jejich trvalého pobytu na jiné adrese ve městě a od té doby se nepřihlásili jinam,“ dále uvedla Kristýna Vlasáková. Trvalý pobyt jako pouze evidenční údaj je podle náměstka pardubického primátora zodpovědného mj. za sociální politiku Jakuba Rychteckého dlouhodobě státem neřešený problém, který se promítá i do dalších sfér veřejných služeb, jako jsou požadavky například na kapacity škol, mateřinek nebo sociálních služeb, kdy často dochází k jeho účelovému přehlašování.

„Dlouhodobě na tento problém upozorňujeme ministerstva, prosazujeme za Svaz měst a obcí ČR u státních orgánů, že by tento evidenční údaj měl odpovídat bydlišti, tzn. skutečnému místu, kde člověk reálně bydlí. Leč marně. Obzvláště v situaci, kdy občanský zákoník nevyžaduje souhlas vlastníka nemovitosti s nahlášením trvalého pobytu. Trvalý pobyt na radnicích je tedy důsledkem nešťastné a neřešené díry v legislativě, kterou koncepčně nikdo z úrovně státu neřeší,“ uvedl náměstek Rychtecký pro Deník.

Dopravu v Pardubicích až do podzimu příštího roku ovlivní dlouho plánovaná oprava klíčového mostu pře Labe.
Nervy řidičů v příštích měsících prověří oprava pardubického Wonkova mostu

Radnice v celé České republice mají s těmito „bezdomovci – nebezdomovci“ spojenou rovněž nepříjemnou agendu, protože se často jedná o nechtěné obyvatele s trestní minulostí, často i se spoustou exekučních příkazů, ale hlavně, kterým chodí pravidelná korespondence především od justičních orgánů. Úředníci pak musejí přijímat u těchto občanů tzv. Výzvy k vyzvednutí zásilky u doporučených dopisů od doručovatelek (zejména obsílky úřadů a soudů), nikoliv však, jak bylo dříve, samotné písemnosti (celé obálky s obsahem). Podatelna musí tyto výzvy zachovat po dobu úložní doby. Poté, co odpadne důvod je evidovat (skončí úložní doba na poště), jsou tyto písemnosti skartovány, protože nově (asi 15 let) nemají radnice žádnou zákonnou povinnost je uchovávat déle. Nezabere to proto zase tolik místa a nelze proto, opět jako dříve, hovořit o místnostech, je to podle úředníků maximálně jedna police.

„Problém to je, snad bych i do zákona dal, aby bylo povinné mít pobyt tam, kde bydlíte,“ připojil se opoziční zastupitel Filip Sedlák. Dodal, že dohledávání občanů ve snaze s nimi komunikovat je pro samosprávu, ale i další instituce a orgány někdy velice obtížné a zdržuje to od efektivní práce.

Vše podstatné související s údajem o místě trvalého pobytu řeší zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech. „Zákon jasně stanoví, že adresa trvalého pobytu nezakládá žádná práva vůči samotnému objektu, nebo jeho vlastníkovi. Jinak řečeno, jedná se pouze o evidenční údaj a to, že mám někde trvalý pobyt, mě v žádném případě samo o sobě neoprávňuje tento objekt užívat, bydlet v něm a podobně. Velké procento občanů stále žije v bludu neznámého původu, že to, že mám adresu trvalého pobytu v občance, mě opravňuje do toho objektu vstupovat a bydlet v něm. Nikoliv. K užívání objektu k bydlení mě opravňuje užívací titul – vlastnictví, nájemní právo, věcné břemeno, souhlas vlastníka a podobně. Nikoliv však adresa trvalého pobytu,“ zdůraznila Vlasáková.

Rekonstrukce východní tribuny plochodrážního stadionu může začít.
Tribuna plochodrážního stadionu ve Svítkově se dočká rekonstrukce

Doplnila, že tito občané tedy na radnici nebydlí. Rozhodně ne fyzicky. Údaj o místě trvalého pobytu jakožto pouhý evidenční údaj de facto s faktickým bydlením nesouvisí. „Dle našeho právního řádu občan není povinen toto držet v souladu, tedy mít adresu trvalého pobytu tam, kde bydlí. Bohužel,“ posteskla si úřednice.

Ta ze své předchozí praxe vnímá jako zásadní problém nízké povědomí veřejnosti právě o vztahu trvalého pobytu na straně jedné a právu někde bydlet na straně druhé. „Je s podivem, jak obrovské procento občanů si stále myslí, že samotný údaj o místě trvalého pobytu opravňuje člověka do takového objektu vstupovat, či v něm bydlet. Opakuji, že se jedná pouze o evidenční údaj a právo někde bydlet zakládá něco úplně jiného, tzv. užívací titul – užívací právo vlastnictví, nájem, výpůjčka, výprosa, služebnost bytu, odvozené užívací právo dítěte z vyživovací povinnosti rodičů,“ uzavřela Vlasáková.