Sám jezdil hlavně parkury a všestrannost, pak zkoušel i překážkové dostihy a dokonce se zúčastnil Velké pardubické steeplechase.

„Bohužel jsem ji v roce 1970 nedojel kvůli hromadnému pádu na Taxisově příkopu. To ještě byla Velká pardubická s velkým V, jeden ze tří nejuznávanějších a nejtěžších dostihů na světě. Teď už kvůli změně náročnosti překážek tomu tak zdaleka není,“ míní bývalý žokej z tzv. "staré školy", který v listopadu oslavil kulaté osmdesátiny.

Před 100 lety byly slavnostně otevřeny dvorce tenisového klubu Lawn Tennis Cercle.
Pardubický LTC slaví sto let. Proslavila ho tenisová juniorka

Podle svých slov tím má na mysli hlavně zasypání velké části Taxisova a vodního příkopu.

„Zjednodušování překážek na Velké pardubické steeplechase jde proti její tradici. Když sem přijeli Angličani, tak jen valili oči, jak náročný dostih Velká je a tomu odpovídala i připravenost koní. Teď si dobré koně mohou už připravené koupit i ti, kteří jim vůbec nerozumějí, když na to mají peníze,“ naráží na choulostivé téma Josef Žďárek, který vychoval několik generací koní i jezdců a jezdkyň.

Muž z Pardubicka vylákal z lidí 52 milionů. Ilustrační foto.
Obří podvod na Pardubicku. Muž sliboval vysoké úroky, od lidí vylákal 52 milionů

I v osmdesáti letech každé ráno ke koním vstává, vodí je na pastvu, půjčuje ke kondičnímu jezdění.

„Mojí nejstarší kobyle je 29 let. Jak dlouho u koní vydržím vůbec netuším,“ pokračuje chovatel. Netuší rovněž, jestli překážkové dostihy úplně nezaniknou, když ve světě vede trend spíše k pořádání rovinových dostihů. „Pro mě roviny nejsou dostihy. Ty jsou tak dobré na otestování chovného materiálu jako kontrola dědičnosti,“ uzavírá Josef Žďárek.