Je ročník narození 1941, ale vypadá tak o dvacet let mladší. Svůj věk si zdaleka nepřipouští, naopak stále něco plánuje. „K focení jsem se dostal přes koně. Sám jsem jezdil parkur, takže jsem občas něco vyfotil, pak mi ale učarovala příroda a její krásy. V archivu mám asi tak přes dvacet tisíc fotek,“ přibližuje svůj příběh Josefu Němcovi, který je profesí chemik.

Fotí zpravidla s některým ze svých bratrů, z nichž jeden žije v německém Mnichově. „I díky němu jsem se dostal k focení až ve Spojených státech amerických. Během 21 dní jsme včetně třídenní přestávky v Las Vegas na americkém jihozápadě najezdili přes šest tisíc kilometrů. Projeli jsme za fotografiemi přírody hlavně národní parky Kalifornie, Nevady, Utahu i Arizony,“ uvádí jako příklad svých fotografických anabází rodák z Chotěboře, kterého právě chemie zavála až do východočeské metropole.

Josef Žďárek vstává každé a provází koně na pastvu
Zjednodušování překážek na Velké pardubické jde proti její tradici, říká jezdec

Co se týče focení v Evropě, dodává, že nejvíce se mu líbí skalnaté útvary v povodí švýcarské řeky Verzasca. S fotoaparátem ale navštívil i například rakouské a německé Alpy nebo jižní Francii.

Kromě makrofotografií a krajinek rád fotí i jezdecké sporty. Foto: archiv Josefa NěmceKromě makrofotografií a krajinek rád fotí i jezdecké sporty. Foto: archiv Josefa NěmceZdroj: Deník/Bohumil Roub

Josef Němec se specializuje na tzv. „makrofotografie“. „Je to focení přírodních úkazů pomocí speciální techniky maximálně zblízka. S bratry tedy fotíme kapky rosy, detaily květů s hmyzem, jinovatky, prostě všechno, co by běžnému oku milovníka přírody jinak uteklo,“ dále říká pardubický fotograf, jehož dalším oblíbeným místem k focení je Vysočina.

„Ale to neznamená, že nefotím krajinky, fascinují mě barvy, kterými příroda oplývá v různých úsecích dne. Kvůli některým záběrům vstáváme třeba i ve čtyři ráno, abychom stihli východ Slunce o půl páté,“ dodává.

Rekordních55 387 kilometrů uběhli, ujeli a ušli studenti a zaměstnanci Univerzity Pardubice.
Pardubická univerzita v pohybu. Sportovci pomyslně obešli zeměkouli

Jeho příhody z fotografování poslouchají hlavně jeho přátelé během besed a promítání fotografických záběrů. „Nejvíce pobaví, když vykládám, jak jsme v okolí Seče na Chrudimsku leželi s bratrem a fotoaparáty v trávě a fotili námrazu. Lidé, kteří šli kolem na procházku, to udivovalo a ptali se, co je tam zajímavého. Když jsme jim řekli, co je objektem našeho zájmu, vypadalo to, že na nás zavolají zřízence z blízké havlíčkobrodské psychiatrie,“ směje se sympatický senior.

Galerie pardubické univerzity ukazuje díla Zbyňka Sedleckého.
Výstava na univerzitě ukazuje grimasy a podivné úšklebky Zbyňka Sedleckého

Fotografování ale není jedinou důchodovou aktivitou agilního seniora. Už 25 let je předsedou Jezdecké společnosti pod Kunětickou horou.

Kromě makrofotografií a krajinek rád fotí i jezdecké sporty. Foto: archiv Josefa NěmceKromě makrofotografií a krajinek rád fotí i jezdecké sporty. Foto: archiv Josefa NěmceZdroj: Deník/Bohumil Roub

„Dělám tady prakticky všechno. Vedle základní evidence mám na starost údržbu areálu v Brozanech o velikosti asi 1,5 hektaru a překážkového materiálu. Ale se vším mi pomáhají i členové, kteří, podle svých možností, chodí na brigády. A taky pomáhají při stavění a úklidu překážek při pořádání čtyřech závodů za sezónu. Jen čekám, až to budu moct předat někomu mladšímu, zatím marně,“ uzavírá s úsměvem Josef Němec.