Svůj dopis v rámci projektu Psaní od srdce letos obdržela i Ludmila z Domova pro seniory u Kostelíčka v Pardubicích. „Ten dopis mi udělal velkou radost. Ráda bych si se slečnou, co ho poslala, dopisovala, ale bohužel už špatně vidím, takže to není moc možné,“ vysvětlila důvod, proč dopisovatelku poprosila, jestli by se za ní nechtěla stavit osobně.

Pochlubila se i tím, že slečna, která jí psaní poslala, pochází z místa, které ona sama moc dobře zná a byla ráda, že se na něj mohla vrátit aspoň prostřednictvím dopisu.

Podle koordinátorky kampaní Diakonie Českobratrské církve evangelické Kateřiny Stibůrkové se snaží projekt Psaní od srdce poukázat na to, že senioři často zažívají pocity samoty a ubývají jim sociální kontakty i přes to, že často mají sami aktivní zájem o své okolí. Díky této akci mohou osamocení senioři komunikovat s okolním světem. „Dopisy propojují generace a lidi, kteří by spolu za normální situace nekomunikovali nebo nepřišli do styku,“ řekla Stibůrková.

Projekt Psaní od srdce se konal podruhé a těšil se velkému zájmu. Zapojil se do něj dvojnásobek pisatelů než v předchozím roce. V průběhu jednoho měsíce se podařilo sehnat pisatele pro 8398 dopisů, které putovaly do 210 zařízení.

„V současné době jsou všechna psaní rozebraná pisateli. Doručení posledních dopisů do jednotlivých zařízení předpokládáme v průběhu července,“ sdělila Stibůrková. Zároveň doplnila, že každé psaní má svůj specifický kód, který pisatel obdržel při registraci a ten musí při odeslání uvést na obálku. Díky tomu mu ve chvíli, kdy doputuje do vybraného zařízení přijde SMS zpráva o jeho doručení.

„Do projektu jsme se zapojili už podruhé. Zažádali jsme o 40 dopisů a zatím jich dorazilo 25, je ale možné, že další ještě dorazí,“ řekla koordinátorka volnočasových aktivit v pardubickém domově pro seniory U Kostelíčka Eva Řezníčková.

Dopisy, které do domova U Kostelíčka přišly, byly přiděleny buďto jednotlivcům, anebo jsou určeny pro potěšení celých oddělení. Vždy když dorazil dopis, tak u něj byla informace, zda je určen pro muže nebo ženu. Díky tomu je následně rozdělovali mezi zájemce.

Některé z dopisů obsahovaly zpětnou adresu pro pravidelné dopisování. Ale bylo na každém ze seniorů, zda si budou chtít s pisatelem i nadále psát. „Hodně seniorům stačilo jenom to, že jim dopis přišel. Mohli si ho přečíst a tím být v kontaktu s vnějším světem bez toho, aby odpovídali. Ale máme i pár klientů, kteří si s pisateli dopisují dlouhodobě, někteří dokonce už od loňského roku,“ sdělila Řezníčková.

Od loňského roku pravidelně s jednou z pisatelek komunikuje seniorka Zdeňka: „Vždy jednou za pár měsíců si vyměníme dopis, kde si píšeme o tom, jak se máme, co hezkého se nám v životě přihodilo a co zajímavého jsme dělaly.“ Pochlubila se i tím, že v dopisech se oslovují adoptivní babičko a adoptivní vnučko a že dopisovatelka Patricie jí občas posílá i fotky svých zvířátek, protože se jí svěřila s tím, že miluje zvířata.

Inspirací ke vzniku projektu byla první vlna pandemie covidu, kdy se senioři často ocitli izolovaní od svého okolí a rodin. „V té době se našli lidé, kteří do našich zařízení začali posílat psaní. Když jsme viděli, jakou radost z dopisů senioři mají a že si je opakovaně čtou a vystavují, tak jsme se rozhodli vytvořit projekt a nabídnout tuto možnost většímu množství lidí, “ popsala důvod vznik Stibůrková.

Kromě posílání dopisů a pohledů probíhá v rámci projektu i sbírka, ve které se vybírají finance na aktivity pro seniory v různých domovech po celé České republice. V současné době už jsou vybrané peníze na terapii s dravci, vaření s profi kuchaři, výlety, muzikoterapii, terapii s pejsky a různé sportovní aktivity.

Ještě zbývá vybrat přibližně 12 tisíc korun na poslední projekt cvičení paměti a vzdělávání pečovatelek.

Odkaz na sbírku ZDE.