Ještě před týdnem byli podceňováni a odepisováni. Spasit je mohl od blamáže snad jen zázrak. Ten se ale skutečně stal! Růžičkova parta, která si při postupu do čtvrtfinále odřela společně s ušními boltci snad úplně všechno, se nakonec vyšplhala až na vrchol.

Bezejmenný David porazil Goliáše

Třešinkou na dortu bylo navíc finálové vítězství nad zřejmě nejlepším současným reprezentačním celkem světa! Megahvězdy z ruského Dream Teamu typu Ovečkina, Malkina, Dacjuka, Kovalčuka či Fjodorova převálcovala pro ně do té doby parta „bezejmenných“ Gřegořků, Vampolů či Kvapilů…

S trochou nadsázky by se dalo říci, že Rusové před finále znali snad jen Jágra, Vokouna a možná Rolinka. Teď už však budou velmi dobře znát třeba i Petra Koukala!

Právě pardubickému kapitánovi držely palce tisíce fanoušků v Pardubicích. Místní restaurace praskaly ve švech a pivo teklo proudem. „Péťa je můj oblíbenec. V Pardubicích chodím na hokej také kvůli němu. Moc mu tento úspěch přeji,“ řekla se slzami v očích našemu Deníku fanynka Markéta, která v jedné z pardubických restaurací fandila oblečena do dresu s číslem 42.

Pořádné emoce cloumaly také osazenstvem pardubické restaurace Megasportovka na Závodu míru. Do posledního místa zaplněný podnik doslova prožíval každou akci před brankami. Ty pěkné svých hokejistů odměňovali diváci potleskem. Největší pozornost byla ale upřena na „domácí“ jména – Rolinek, Čáslava, Koukal, ačkoliv početný fanklub měl i Jaromír Jágr. „Jardo, chci mít s tebou dítě!“ křičel v euforii jeden z fandících diváků. Zato několik posledních minut prožívali všichni až v napjaté tichosti, když se na Vokounovu branku snesla sprška střel přesily ruských hokejistů. O to víc odpočítávání posledních vteřin podtrhlo následné vítězné bouření, které stejně jako na ledě nebralo konce.

Bojující hokejisty hnalo dopředu i typické pardubické povzbuzování, které často zní domácím hokejovým stánkem korunované pardubickým vítězným chorálem: „Tak jsme mistři, no a co!“

Rovněž je možné, že vzniká nová tradice: Když pardubičtí hokejisté vyhráli v roce 2005 extraligový titul, reprezentační parta jen o pár týdnů později pokořila celý svět a dobyla titul mistrů světa! To samé se pak opakovalo i nyní.

Tehdy „Průchič“, teď slavil „Kouky“

Tehdy pohár pro světové šampiony přivezl i do Pardubic Průcha s Hemským. Z letošních hráčů Eatonu je to pro změnu Čáslava s Koukalem…

V souvislosti s letošním úspěchem v Německu je třeba vzpomenout i další hráče, kteří na ledě pardubické ČEZ Areny přiváděli do varu tisíce fanoušků či se v minulosti v Pardubicích alespoň mihli. Ať už jsou to beci Rozsíval s Mojžíšem či megastar Magnitogorsku Tomáš Rolinek.

Vítězství českých hokejistů je obrovským překvapením také pro generalitu pardubického klubu. „Ne, ve zlaté medaile jsem vůbec nevěřil! Hlavně z počátku jsem se podobnými úvahami ani nezabýval,“ řekl včera našemu Deníku prezident klubu HC Eaton Pardubice Ondřej Heřman. To Zbyněk Kusý byl optimističtější. „Sledoval jsem finále přímo v Kolíně nad Rýnem. Když už se do boje o zlato kluci dostali, věřil jsem, že uspějí,“ řekl Pardubickému deníku generální manažer HC Eaton.

Poté ale připustil, že od začátku žádným velkým optimistou také nebyl. „Před šampionátem jsem si myslel, že čtvrtfinále by pro tento tým mohlo být vrcholem. Postupem času jsem ale začal věřit. Optimistou jsem pak byl i při penaltách,“ uvedl Kusý.

Přestože se šéfové pardubického klubu zatím na ničem konkrétním nedomluvili, očekává se prý oslava Koukalovy zlaté medaile při prvním domácím zápase nadcházející sezony. „Aby si to užili i diváci,“ dodal Zbyněk Kusý.

Jan Šafář, Jiří Sejkora