Od roku 2018 je obchodům s prodejní plochou nad 400 metrů čtverečních nařízeno nabízet neprodané potraviny potravinovým bankám. Tímto způsobem se předchází zbytečnému vyhazování potravin, které jsou stále zdravotně nezávadné a mohou posloužit těm, kteří je potřebují.
Předsedkyně Potravinové banky Pardubice Blanka Vopařilová uvedla, že díky této legislativě byli schopni loni darovat potřebným více než 500 tun potravin. „Dostávají se k nám potraviny přímo z obchodů, ale zaměřujeme se také na prvovýrobce, jako jsou například zemědělci,“ vysvětlila Vopařilová. Farmáři potravinové bance často dodávají čerstvé produkty - ovoce a zeleninu.
close
info
Zdroj: Deník/Homolková Andrea
zoom_in
V Pardubickém kraji se pokouší bojovat proti plýtvání potravinami a zároveň pomáhat potřebným.
Přebytečné jídlo mohou do potravinové banky darovat i běžní lidé. Podmínkou je, aby bylo v originálním balení a mělo jasné označení. „Bohužel nemůžeme přijímat domácí džemy nebo zavařeniny, protože nevíme, co obsahují,“ řekla Vopařilová. Nejraději mají, když jim lidé nosí trvanlivé potraviny, které nepotřebují žádnou další úpravu, jako jsou konzervy nebo rybičky. „Vždy říkám, představte si, že jste bezdomovec a máte hlad. Potřebujete něco, co můžete hned sníst bez dalšího upravování,“ dodala.
Potraviny darované do banky se nerozdávají přímo lidem, ale putují k nim prostřednictvím poskytovatelů sociálních služeb. „Spolupracujeme s azylovými domy, domovy pro matky s dětmi, domovy důchodců a nízkoprahovými zařízeními. Máme dobře vybudovanou síť, která v současné době pokrývá celý kraj,“ uzavřela Vopařilová.
Pomoc skrze potravinovou banku poskytuje i Pardubická charita, která každý měsíc obslouží asi stovku klientů. „Jsou to převážně rodiny v nouzi, ale pomáháme také seniorům, který, například kvůli vysokým nájmům nezbydou finance na jídlo,“ uvedla ředitelka Pardubické charity Marie Hubálková.
O samotném přídělu potravin rozhodují sociální pracovnice. „Někteří klienti dostávají potraviny jednou týdně, jiní jednou za čtrnáct dní nebo jednou měsíčně, podle potřeb,“ dodala Hubálková.
Proti vyhazování potravin bojuje i řetězec Tesco, který se snaží snížit plýtvání potravinami na úplné minimum. Konkrétně v Pardubicích se celých 98,7 % potravinových přebytků podaří prodat se slevou nebo darovat. „Potraviny, kterým se blíží datum expirace, postupně zlevňujeme až na 70 %. V obchodech je zákazníci najdou v sekci Žádné jídlo nazmar. Ročně takto prodáme 10 tisíc tun jídla,“ uvedla generální ředitelka Katarína Navrátilová. Neprodané přebytky potravin prý všechny jejich prodejny darují lokálním charitativním organizacím. Ročně to prý je 1633 tun potravin.
Podle výzkumu Mendelovy univerzity v Brně průměrný český občan ročně vyhodí 37,4 kilogramu potravin. V městských oblastech, kde lidé často nemají možnost kompostovat, je toto číslo ještě vyšší – až 53 kilogramů na osobu ročně. Nejčastěji se plýtvá ovocem, zeleninou a pečivem. Nejméně se plýtvá masem. „Je to pravděpodobně dané tím, že maso je dražší, a proto si lidé dávají větší pozor, aby ho včas zkonzumovali,“ vysvětlila výzkumnice Lucie Veselá.
Zajímavým poznatkem je, že venkovské domácnosti, které mají k produkci potravin blíže, jsou méně náchylné k plýtvání. Naproti tomu domácnosti ve velkých městech produkují více potravinového odpadu, a to i přes lepší infrastrukturu a větší přístup k informacím. Veselá uvedla, že to může souviset s konzumním životním stylem a širší nabídkou potravin ve městech.
Neplýtvat potravinami se snaží Hana Hrubá z Litomyšle. „Osobně plýtvání nemám ráda, a proto se to snažím nedělat. Ale od té doby, co mám malé dítě, je to náročnější,“ popsala. Svému dítěti se snaží poskytovat plnohodnotnou stravu a nabízet různé možnosti. Jak už ale u dětí bývá zvykem ne vše jim chutná, a proto se Haně stává, že některé z pro něj uvařených jídel musí vyhodit. „Nejhorší na plýtvání je ale asi pečivo. Toho nám poměrně často zbude větší množství. Snažím se ho ale nevyhazovat a dělám z něj strouhanku anebo ho dostanou zvířata,“ vysvětlila.
Kamila z Pardubic se plýtvání snaží předcházet tím, že jednou týdně dělá velký plánovaný nákup na celý týden. Nechodí dokupovat zbytečnosti a vždy si dopředu naplánuje, co musí koupit. Potraviny se jí většinou daří nevyhazovat, ale občas se jí stane, že v lednici něco přehlédne a ono se to zkazí, ale to se nestává moc často. „S jídlem se totiž snažím i hospodařit. Například když koupím chleba a vím, že ho celý nesním, tak ho rozdělíme na čtvrtiny a dám do mrazáku. Pak ho vždy vytáhnu, až když ho potřebuji,“ popsala.
