Trojí řešení

Systém se skládá ze tří prvků. Akustického majáku, kontrastní vodící linie a hmatové mapy. Vše má usnadnit zrakově postiženým orientaci a pohyb v budově.  
Už před pobočkou může na pager, který má zrakově postižený u sebe, spustit navigační zvukový tón, který jej nasměruje ke dveřím. Namluvený záznam mu pak řekne, kde se nachází, otevírací dobu a popíše, jak vypadá vstup do objektu, kolik je kde schodů a podobně.

Vodící linie

Za dveřmi následuje kontrastní vodící linie – výrazná čára na zemi, která nevidomé i slabozraké dovede přímo ke stojanu s orientační mapou. Ta je uzpůsobena jak pro běžné návštěvníky, tak pro hendikepované. Tabule je totiž plastická s popiskami v brailově písmu a s vyznačenými překážkami, schodišti a výtahy. Zrakově postižený si tak může udělat přibližný obrázek o tom, jak budova banky vypadá. Panel je navíc umístěn v takové výšce, aby si jej mohl prohlédnout i vozíčkář.

Pomůže i asistent

„Hendikepovanému klientovi se přednostně věnuje i příslušný pracovník, který jej v případě potřeby doprovodí na příslušnou přepážku,“ doplňuje tiskový mluvčí banky Petr Podzimek.
„Zorientovat se v té mapě chvíli zabere, ale obecnou představu o vzhledu budovy mám,“ přiznává Vlasta Kobulská, která je prakticky nevidomá. Na mapu se dívá výhradně pomocí svých prstů.

Plán je dobrý

„Asi bych už bez pomoci nenašla konkrétní přepážku. Tomu se však dá celkem lehce pomoci pokračováním vodící linie k jednotlivým úsekům tak, jak to mají třeba na poštách. Obecně je to ale velmi dobře udělaný plán. Podobné už se naštěstí pro nás začínají objevovat i ve větších městech,“ podotýká Vlasta Kobulská.