V pondělí se v Praze uskutečnilo poslední rozloučení s Otakarem Motejlem, který zemřel 9. května ve věku sedmasedmdesáti let.

Do konce svého života působil jako veřejný ochránce lidských práv. V letech 1993 až 1998 byl předsedou Nejvyššího soudu, od srpna 1998 do října 2000 zastával post ministra spravedlnosti.

„S Otakarem Motejlem jsem se několikrát setkala, asi nejčastěji, když jsem byla zvána do pardubické věznice. On si velice cenil práce tehdejší paní ředitelky Kamily Meclové, která později pracovala jako generální ředitelka vězeňské služby a nyní působí jako ředitelka ženské věznice ve Světlé nad Sázavou,“ prozradila pardubická signatářka Charty 77 a současná koordinátorka Východočeské skupiny Amnesty International Jarmila Stibicová.

„Otakar Motejl měl nesmírně velkou autoritu. Patřil k několika málo lidem, kteří byli ochotni i za dob hluboké totality hájit zájmy disidentů,“ poznamenala pardubická chartistka.

„Byla jsem ráda, že po Listopadu 1989 se odmítl zapojit do podivného kolotoče, který se řídil heslem ,Já na bráchu, brácha na mě’. Vždycky si stál za svým názorem,“ pokračovala Jarmila Stibicová.

„Nahradit Otakara Motejla na pozici veřejného ochránce práv jistě nebude jednoduché. Přestože prostředí tehdy vůbec nepřálo tomu, aby byl institut ombudsmana v České republice zaveden, on tomuto úřadu dodal patřičnou váhu, což uznal i jeden z největších odpůrců této funkce, současný prezident Václav Klaus,“ podotkla známá aktivistka.

„Přestože úřad ombudsmana fakticky žádnou moc nemá, výroky veřejného ochránce lidských práv mívají značný morální dopad. Ten je přímo úměrný vážnosti osoby, která tento post zastává,“ nechala se slyšet pro Deník Jarmila Stibicová.

„Otakar Motejl byl určitě vhodnou osobou pro tuto pozici. Společně s Aničkou Šabatovou, která byla v letech 2001 až 2007 zástupkyní veřejného ochránce práv, působili jako velmi dobře sehraná dvojice,“ vyjádřila se jedna z nejvýraznějších východočeských postav, které se zabývají lidskoprávní tematikou.