Stav nouze teď hlásí útulek pro opuštěná zvířata v Pardubicích. Je totiž plný. „Aktuální stav je třicet šest psů, ale to určitě není konečné číslo. Pokud majitel přijde, že by u nás chtěl psa z nejrůzněšjích důvodů nechat, musíme odmítat. Už nyní umisťujeme psy do kotců po dvou, pokud se snesou. To už je ale nouzové řešení. Výjimku mají samozřejmě naléhavé případy,“ řekla ošetřovatelka Petra Konvalinková.

Posledním takovým naléhavým případem bylo štěně, které do útulku dopravili pardubičtí strážníci v pondělí odpoledne.

„Odchytili jsme jej v Ostřešanech. Podle místních jej tam někdo vyhodil z auta, které nemělo ani registrační značku. Od té doby se pes potuloval po obci,“ uvedl psovod pardubické městské policie Pavel Antoch.

Ani ne půlroční fenka, kříženec huskyho a ovčáka, byla vystrašená, zároveň ale hladová. Po chvilce okukování nakonec ke strážníkům přiběhla sama, i když bylo vidět, že je vystresovaná.

„Zaběhnutý pes trpí, bojí se, je v neznámém prostředí bez pána. Právě tohoto stresu, který se dá u lidí přirovnat k zavření do thajské věznice, chceme psy pokud možno ušetřit. Úplně tím nejjednodušším prostředkem může být kapsle na obojek, kterou koupíte v každém zverimexu. Do ní se dá uložit papírek se jménem psa a hlavně telefonní číslo na majitele, takže i náhodný člověk je schopen spojit se přímo s rodinou vlastníka, aniž bychom jej museli složitě dohledávat třeba přes registry obcí, nebo podle tetování. To často trvá dlouho a hlavně ne vždy je vlastně podle čeho hledat, protože spousta psů nemá na obojku často ani známku,“ radí pardubičtí strážníci.

Pokud naopak svého zaběhnutého psa sháníte, je lepší kontaktovat jak městskou policii, tak především okolní útulky. Co je ale nejdůležitější – v obou případech zanechat na sebe kontaktní údaje a hlavně telefon! To pro případ, že se zvíře v útulku může časem objevit.

„Stalo se nám to právě na Silvestra. Odchytili jsme dva německé ovčáky, kteří evidentně utekli majiteli. Pán je přišel do pardubického útulku shánět hned druhý den, ale zjistil, že tam nejsou a odjel asi hodinu předtím, než jsme je přivezli. Jenže na sebe nenechal kontakt, takže jsme jej museli pracně vyhledávat,“ prohlásil Pavel Antoch.

„Další případy jsou telefonáty typu: ,Tady je hodinu uvázaný pes a smutně štěká, přijeďte pro něj!‘ Je potřeba si uvědomit, že i uvázaný pes někomu patří. My jej třeba můžeme zkontrolovat, jestli není například nějak ohroženo jeho zdraví nebo život, ale nemůžeme jej jen tak odvést jeho pánovi. To připadá v úvahu až ve chvíli, když bude jasné, že o psa jeho majitel nejeví zájem. Třeba starší lidé ale mohou zapomenout, že psa uvázali a v takovém případě se pro něj třeba za pár desítek minut vrátí,“ popsal Antoch další situaci, se kterou se strážníci setkávají.