V okolí pod hradem Kunětická hora se postupně začínají scházet lidé ve sportovním oblečení a tvoří frontu pod zeleným altánem, kde se vybírá startovné na Adventní běh pro Adámka, který je závěrečným závodem v sérii Kunětických devítek.

Startovné je dobrovolné a každý může přispět, kolik korun chce, přičemž se pokladní lidí v řadě vždy ptají. „Za mě to bude 300, když jsou ty Vánoce,“ říká muž v žluté reflexní bundě s bílým kulichem. Postupně se k registraci dostávám také já. Přispívám stokorunou a následně mi je předěleno číslo 339, které si připínám na svou bundu.

Závodníci se začínají přesouvat o kus níže, kde trasa Kunětické devítky začíná. „Připravte se,“ hlásí startér. Následně je už slyšet jen výstřel a běh okolím Kunětické hory je odstartován. „Panečku, ti nějak vyrazili,“ říká jeden závodník, může mu být tak okolo padesáti let. „Nesmíš se jimi nechat strhnout, jinak to neudýcháš,“ upozorňuje ho parťák, který běží vedle něj.

Série běhů má sice v názvu devítku, z čehož je patrné, že délka závodu je právě devět kilometrů. Nicméně pro ty, kteří se na to necítí, je tu také volba kratšího okruhu, který má pouze 4,5 kilometru. Běžci kratší i delší trati startují společně, rozdělují se v průběhu závodu, jakmile vidí ukazatele, u kterého jeden z organizátorů navíc křičí a ukazuje, kudy kdo má běžet.

Trať je vyznačena žlutými značkami, jež jsou nasprejovány a tedy trvale umístěny na kamenech, stromech či asfaltu na trati. Vzhledem k tomu, že Kunětická devítka má 12 závodů v roce a k tomu Adventní běh, se vyznačená cesta hodí, jelikož se tak nemusí vytyčovat před každým závodem.

„Běžíš poprvé?“ ptá se mě zanedlouho běžkyně Kamila, která se se mnou začala při běhu bavit. Kývám na její otázku, jelikož nezvládám mluvení a běh tak ladně jako ona. „Já absolvovala několik běhů z té série Kunětické devítky a tohle je spíš tak za odměnu,“ dodává.

Přírodní zátiší

Nějakou dobu běžíme společně. Na Kunětickou horu je neustále vidět, přitom je také možné užívat si pohled na přírodní zátiší, kde běhá stádo koní, za ohradou, voní dřevo a namrzlé kaluže praskají pod nohama.

Čím více se blížíme ke Kunětické hoře, tím více stoupáme do kopce. Není divu, je to hora, ale člověku se nezdá tak vysoká, když se na ni jenom kouká a nemusí ji vybíhat. „Pojď, pojď,“ povzbuzují organizátoři na trati, ale také se hecují běžci mezi sebou. Už postupuji schůdek po schůdku, přičemž se stále snažím běžet, přímo pod „Kuňku“. Tato část je rozhodně nejtěžší, schody se zdají být nekonečné, ale jakmile přijde vrchol, následuje už jenom hladký seběh. Po proběhnutí cílem na každého ze závodníků čeká čaj a domácí perníček.

Série závodů Kunětická devítka se pořádá již pátým rokem a jejím pořadatelem je Jakub Jaroš. „Říkal jsem si, že by bylo hezké posunout závod o něco dál a podpořit děti, co to potřebují, a adventní čas mi na to přijde ideální. Navíc se alespoň vidíme s běžci a můžeme si popřát hezké Vánoce,“ říká.

Podpora a setkávání

Zatímco ostatní Kunětické devítky jsou skutečné závody, s rekordem pod třicet minut, Adventní běh je spíše o podpoře, setkání se s přáteli a společném proběhnutí. „Loni jsme vybrali na pomoc Adámkovi okolo třinácti tisíc korun, letos se účastnilo 68 závodníků a vybralo se 15 180 korun. Není to moc, ale každá koruna je dobrá,“ dodává Jaroš.

Osudná operace

Běh si vyzkoušel také tatínek Adámka, jemuž je výtěžek z akce věnován. „Akce se mi moc líbila a jsem rád, že jsem tu mohl být a osobně poděkovat,“ popisuje Jan Vyčítal. Před dvěma lety by mohl běžet i Adámek, protože byl ještě zdravý. Jeho osud změnila operace týkající se zmenšení nosních mandlí. Několik dní po operaci začal masivně krvácet, aspiroval krev a jeho srdce se na chvíli zastavilo. Doktoři ho dokázali stabilizovat, ale jeho mozek je téměř celý poškozený. Nyní je v kómatu. Peníze se rodině budou hodit na léčbu a pomůcky k ní potřebné.

Tereza Čaladi