V biatlonovém zázemí by se jistě líbilo nejznámějšímu milovníkovi alchymie – císaři Rudolfu II. „Celý náš sport je věčná alchymie. Hlavně v oblasti lyží. Když mají naši svěřenci dobře natrénováno, ale nejedou jim lyže, tak je to smůla. Když jsou však lyže rychlejší než u konkurence, je to obrovská výhoda,“ říká bývalý šéftrenér biatlonové reprezentace a její současný sportovní ředitel Ondřej Rybář.

Promovaní nadšenci

Aby tak ski českých reprezentantů v bílé stopě konkurenci ujížděly, oslovila Česká biatlonová unie (ČBU) chemiky z pardubické Fakulty chemicko-technologické. A zdejší tým vědců, pod vedením Davida Veselého a Miroslava Nováka z Ústavu chemie a technologie makromolekulárních látek a Romana Jambora z Katedry obecné a anorganické chemie, pro biatlonisty začal vyvíjet funkční vzorek s pracovním názvem GBOX. „Jsem rád, že jsme na pardubické univerzitě našli partu nadšenců, kteří chtějí pomoci českému biatlonu a obětují tomu i svůj volný čas,“ říká na adresu pardubických chemiků Ondřej Rybář a dodává, že s pardubickou univerzitou spolupracuje ČBU rok. Ale není to jediná univerzita na jejím seznamu.

„Univerzita Pardubice není jedinou, se kterou spolupracujeme. Kromě ní máme také úzké vazby s Masarykovou univerzitou v Brně či Technickou univerzitou v Liberci. Nejdeme jen jedním směrem, ale snažíme se s vysokými školami zdokonalovat vše,“ dodává sportovní ředitel Ondřej Rybář.

Běh na dlouhou trať

Podle něj je sice kooperace s pardubickými chemiky krátká, ale zato intenzivní.

„Jsme takoví pokusní králíci. Ale jsme za to rádi. Máme testovací vzorky a dáváme zpětnou vazbu. Zatím se produkt jeví dobře, ale rozhodně to není finální fáze výzkumu. Ještě je před námi spousta práce,“ říká sportovní ředitel biatlonistů.

Dlouhou cestu ke kýženému „supervosku“ přiznává i sama Univerzita Pardubice. Ta si nicméně spolupráci s biatlonisty pochvaluje. „Naši vědci si velmi váží spolupráce právě s biatlonovou reprezentací České republiky. Je skvělé, že se výsledky našeho výzkumu mohou uplatnit i v tomto úspěšném a populárním sportovním odvětví,“ uvádí mluvčí pardubické univerzity Martina Macková. Podle Rybáře se již nějaké výsledky s „univerzitním“ voskem dostavily, ale stále je každým závod otázkou alchymie, kdy biatlonisté využívají i „klasické“ vosky od konkurence. „Výsledky jsou nahoru dolů, ale alespoň víme, kam vědce směřovat. Při nasazování vosků velmi záleží na kvalitě sněhu, který se však mění nejen závod od závodu, ale také den ode dne. A je to tak nekonečné hledání ideálního mazadla,“ dodává Rybář.

Měnící se podmínky si při bádání ve svých laboratořích uvědomují i vědci. Jejich know how však zůstane nadále v šuplíku s cedulkou TOP SECRET. „Ve výzkumu dál pokračujeme, více podrobnosti nám ale dohoda s partnery nedovoluje zveřejnit,“ říká mluvčí univerzity, která nadto doufá, že jednoho dne se „supervosk“ z pardubických laboratořích stane celosvětovým unikátem a bude šířit dobré jméno českého vysokého učení.