Z pohledu dynamiky předmětů v kabině, bez ohledu zda jsou to lidé či předměty, jsou největším rizikem právě volně se pohybující tělesa.

„Když se čelně srazí dvě osobní auta šedesátikilometrovou rychlostí, obě obsazená čtyřčlennou posádkou, přičemž všichni budou připoutáni, je tu osmdesátiprocentní jistota, že nikdo nezemře,“ shrnuje stroze zkušený záchranář Marek Stránský.

Pokud za téže situace by byl třeba jen jediný člen posádky některého vozu nepřipoutaný, je tu naopak devadesátiprocentní jistota, že někdo z oněch osmi lidí střet nepřežije. Kdo si myslí, že to bude právě ten nepřipoutaný, snadno se zmýlí. „Nemusí to být nutně on. Sám nepřipoutaný spolujezdec může přežít, třeba s těžkým zraněním, ale sám někoho zabije,“ vysvětluje paradox záchranář.

Jak je něco podobného možné? Bohužel snadno a děje se to až příliš často, že nepřipoutaný cestující je při nárazu mrštěn vpřed setrvačností původní rychlosti vozu a navíc zde funguje takzvaný bičový efekt. To nejprve vše letí razantně kupředu a pak s téměř podobnou dynamikou zase přesně opačným směrem zpět. „Když nepřipoutaný spolujezdec někoho jiného z posádky, třeba i připoutaného, trefí při čelní srážce kolenem nebo loktem do hlavy, je tu velké riziko úmrtí zasaženého. A vidíte, byl připoutaný,“ osvětluje skutečná rizika Marcel Valo.

Děti jsou v autě vždy ohroženější než dospělý, protože mají jednak podstatně křehčí stavbu těla a pak také mají k poměrně malému tělu velkou a těžkou hlavu. Právě tento poměr je klíčový v okamžiku nárazu, protože v ten moment zažívá největší nápor velmi citlivá krční páteř. „U každé nehody, kdy je v autě dítě, postupujeme automaticky tak, jako by byla poraněna páteř,“ tvrdí záchranář.