Neobvykle rozměrnou dubovou truhlu pánů z Pernštejna, kterou právě v roce 1931 objevil tehdejší správce zámku Adolf Jung, považují odborníci za jednu z nejcennějších věcí, kterou po sobě známý šlechtický rod v Pardubicích zanechal. Adolf Jung sice našel truhlu otevřenou a prázdnou, ale i tak byla tato dubová truhla, zesílena kovovými pásy, za svého života chráněna propracovaným zabezpečením.

„Proti neoprávněnému otevření byla zajištěna jednak třemi petlicemi, jednak dvěma vestavěnými zámky,“ uvedl historik Východočeského muzea v Pardubicích Michal Hambálek a dodal, že právě tento mechanismus se v nedávné době podařilo opět oživit díky práci jeho kolegy restaurátora Michala Vojtěchovského. Tomu se podařilo nejenom zrekonstruovat podobu zubů a zářezů klíče, jež by do jednoho ze zámků pasoval, ale vyrobil i samotný klíč. A nutno dodat, že vynalézavost našich předků při ochraně svého majetku byla opravdu vysoká.

Zámek je umístěný z vnitřní strany truhly a má čtyři čelisťové závory (jedna z nich je ulomená), které zapadají do kovových zubů na spodní straně víka truhly. „Systém kovových per tlačí čelisti do této uzamčené polohy a položené víko truhly by proto nešlo zdvihnout. K odemčení je nutné prostrčit klíčovým otvorem klíč s dutým tělem (dříkem) a poté jej otočit doprava. Aby bylo otočení možné, musí mít klíč správné zářezy, jinak neprojde skrz kovové výstupky ve válcové schránce. Poté se svými zuby opře do součástí napojených na táhla, mechanismus táhel se dá do pohybu a čelisti se vysunou ze zubů na víku,“ popsal mechanismus otevírání truhly Michal Hambálek a dodal, že narozdíl od naší každodenní zkušenosti s odemykáním a zamykáním dveří svých domovů, opatřených moderními zámky, nemůže klíč u tohoto systému opsat ve schránce se zábranami celý kruh a také jej v otevřené poloze nelze ze zámku vyjmout. „Takový druh starého zámkového mechanismu se označuje jako takzvaný německý typ,“ dodal historik.