Každé šesté dítě z tisíce mladší tří let končí u nás v kojeneckém ústavu. A to i přesto, že mají biologické rodiče. Ti se ovšem o ně odmítají starat.

„Je za tím často alkohol, nebo prostě chuť si užívat a odložit rodičovské povinnosti a starosti na někoho jiného,“ říká Jana Staňková, předsedkyně Klubu přátel dětského domova v Nechanicích.

Na rodičovskou nezodpovědnost pak doplácí stát a kraje. Podle čísel z královéhradeckého krajského úřadu jde z jeho rozpočtu téměř 250 tisíc korun ročně na jedno dítě umístěné v ústavu.

„Sto osmdesát šest tisíc korun platí kraj v průměru na přímé výdaje. To jsou například mzdy personálu ústavů a dalších jednašedesát tisíc pak putuje za dítětem v rámci provozních výdajů, takzvaně na lůžko,“ vysvětluje Václav Jarkovský z Krajského úřadu Královéhradeckého kraje.

Ústav versus rodina

Jak ušetřit? Řešení je, zdá se, jednoduché. Umísťovat děti do pěstounských rodin. Těm stát na jedno dítě z ústavu přispívá kolem osmi tisíc měsíčně. A navíc žije v rodinném prostředí.

„Vyplácená částka je závislá na věku dítěte. Na starší děti získáte víc. My dostáváme měsíčně od šesti do osmi tisíc korun na dítě,“ svěřil se pěstounský otec Petr Jelínek z Chrudimi. Ten vedle svých dvou dětí poskytl domov ještě dalším pěti.

Na dítě umístěné v ústavu tak putuje třikrát více peněz než na dítě, pro které se podaří najít náhradní rodina.

Jenže najít pěstouny pro starší nebo nemocné děti, není jednoduché. Svou roli hraje také barva pleti.

„Problém vidím v tom, že nestátní organizace už nemohou nabízet děti do náhradních rodin. To může pouze stát, a překonat tuhle mašinerii je nesmírně těžké,“ dodal Petr Jelínek.