Tuto významnou událost si o víkendu připomenuli i milovníci historie a tak se pláň u obory letohrádku změnila ve vojenské ležení a bitevní pole. Mezi účinkujícími nechyběli ani šermíři z Pardubic.

„Jako skupina fungujeme už od roku 2004 a toto je zároveň i naše čtvrtá účast na Bílé hoře. Máme jednotku, která představuje Mackayův „skotský“ regiment,“ uvedl velitel pardubických skotů Alexandr Dvořák.

Pardubičtí nastoupili do boje jako pikenýři na straně císařské armády. V rekonstrukci bitvy, ve které vystoupili stovky účinkujících šermířů v dobovém oblečení, tak patřili k té „vítězné“ straně. Posledním útokem rozbili pravé křídlo beznadějně obklíčeného Šlikova praporce – poslední jednotky českých stavů, která odmítla kapitulaci a do posledního muže také na bojišti padla.

„Mackayův regiment byla žoldnéřská jednotka, která vznikla ve dvacátých letech sedmnáctého století a v roce 1620 se dostala do Evropy, konkrétně do Dánska, kde byla také najmuta dánským králem pro službu ve třicetileté válce. Za Dánsko válčili skotští žoldáci zhruba tři roky, poté přešli ke Švédům a později i k Francouzům. Z dobových pramenů víme, že regiment pod tímto názvem existoval až do osmnáctého století,“ uvádí Jan Dlesk, který plní funkci historika skupiny.

Jak je vlastně možné, že se do bitevní vřavy v Praze zapojili i skotští válečníci?
„Přítomnost samostatné skotské jednotky na Bílé hoře nijak průkazně doloženou nemáme, ale je takřka jisté, že v řadách žoldnéřů, které hojně využívali jak stavovská, tak císařská armáda, nějací skotové byli. Říká se, že skotská jednotka se na bojišti skutečně objevila, ale asi až hodinu po skončení střetu, doloženo to však nikde není. I když - dobové prameny říkají, že v době bitvy byla velká část stavovské armády rozptýlena v Praze, takže možnost, že nějaký velitel poté, co zaslechl dělostřelbu své muže zorganizoval a vedl na bojiště, nemůžeme vyloučit,“ doplňuje Dlesk.

Každopádně Mackayův skotský regiment jako takový v té době již existoval a i když se na bělohorském bojišti nikdy neobjevil, pardubičtí šermíři tento nedostatek napravili a podobně jako ostatní skupiny, i oni si nakonec vysloužili potlesk spokojených diváků.

„Stejně jako náš regiment je tu i spousta jiných formací, které se v té době na našem území vůbec nepohybovali, například švédské jednotky. Je to proto, že dobově věrných skupin je málo a co jsme se dívali, tak z domácích jsou tu prakticky všichni, kteří jen trochu dělají třicetiletou válku,“ doplňuje Dvořák.

Účastí na Bílé hoře však letošní sezóna pro pardubické skoty ještě nekončí. Čeká je další bitva - až na Ukrajině. "Chystáme se spolu s další skupinou historického šermu prvního října odjet na hrad v Kamenci Podolském. Bude to pro nás velká zkušenost a samozřejmě také nezapomenutelný zážitek," prozrazuje Dvořák.