Seznam činů, za které převzali ocenění, pamětní listy a stužky, je rozmanitý. Od záchrany života, pomoc při dopravní nehodě či odvedení nalezeného autisty do kroužku. Velké činy, ale i zdánlivé maličkosti, které zaslouží poděkování, protože ani jedno není samozřejmostí.

„Byl to jeden z nejzajímavějších a nejrozmanitějších roků," konstatoval Robert Vrecko, strážník oddělení výjezdových hlídek, který přebíral ocenění za věrnost po patnácti letech služby, a také za příkladný výkon služby.
Byl jedním z pěti strážníků, kteří závěrem roku marně bojovali o život 24letého mladíka, který se nešťastně zranil na pardubickém hlavním vlakovém nádraží. I přes jejich skutečně intenzivní snahu mladý muž svým vážným zraněním podlehl.
Robert Vrecko vloni také zadržel v Popkovicích mladíka, který se vloupal do mateřské školy. Jak se později ukázalo, jako první lapl zloděje, který se na školky zaměřoval po celých Pardubicích.

Práce je rozmanitá

„Jsou to někdy příběhy, které byly nepříjemné a dost s člověkem zahýbají. Na oddělení výjezdových hlídek je ta práce rozmanitá. Ani po těch patnácti letech té práce nemám dost," řekl Robert Vrecko.
Za záchranu života převzal ocenění i strážník Alois Vyroubal.

Je to jeden z neoficiálních rekordmanů mezi strážníky. Záchrany života už má za sebou víc: oběšeného muže, 14letou dívku, jež chtěla skákat z rosického mostu, muže, který se chtěl vrhnout pod vlak a naposledy muže v Polabinách, jenž málem zemřel po epileptickém záchvatu.

„Na to, že za devět let u policie v Plzni jsem takového nezažil nic, tak tady za tři roky toho je docela dost," pousmál se. „Doktoři říkali, že to bylo na poslední chvíli. Tomu člověku v Polabinách se udělalo zle a chtěl dojít někam k lékaři. Zvládl to ale jen na lavičku autobusové zastávky, kde začal kolabovat a kde jsme si jej všimli. Když jsme s kolegou Michalem Jelínkem k němu přišli, už začal modrat. Kolem něj sice byli lidi, ale ti zpovzdálí koukali, co děláme," popsal Alois Vyroubal.

„Zažili jsme spoustu pozitivního i negativního. Nastoupil jsem v roce 2000, po sedmi měsících na obvodu jsem šel na oddělení výjezdových hlídek. Zažil jsem i autonehodu v roce 2006 na Teplého ulici, kdy naše auto skončilo na odpis a já několik týdnů v pracovní neschopnosti. Ocenění si cením, pro mě je to motivace na dalších patnáct let," podotkl další z oceněným Milan Petrek.

K novému roku Městská policie Pardubice pořídila i deset záchranářských batohů do vozidel. To je na základě zkušenosti nehody na přechodu pro chodce z prosince, kdy byla sražená starší žena. I za pokus o záchranu jejího života bylo pět strážníků oceněno.

„Když se za tu dobu ohlédnu zpět, vidím, jak se ta služba mění. Třeba po materiální stránce jde vše velice nahoru. Rozdíl mezi uniformou tehdy a teď, ale i moderní technologií, která se nám dostává do ruky. Jsme za to rádi, i za vstřícný přístup vedení, ale také to, že se výsledky naší práce dostávají prostřednictvím médií mezi lidi," poznamenal Milan Petrek.

„Dříve jsme se nechávali učit od starších, teď zjišťujeme, že to učení a předávání zkušeností už pomalu přešlo právě na nás," doplnil kolegu Robert Vrecko.

Pořád mě to baví

Mezi oceněnými byl několikrát jmenován také Lukáš Kamaryt. Rovněž on se podílel na několika záchranách života a byl odměněn i za příkladný výkon služby. „Jsem zde čtyři roky a a rozhodnutí nelituji. Moje práce mě baví, a proto se jí snažím dělat tak, jak nejlépe dovedu," vyjádřil se Lukáš Kamaryt. I on se marně pokoušel o záchranu života mladého muže na nádraží.

„Tam nebyl čas přemýšlet, jenom pracovat. Něco si z člověka taková chvíle vezme, víc pak o tom všem přemýšlí. Tím víc, že to byl mladý muž," uzavřel Lukáš Kamaryt.