Již tři roky se utápí v dluzích a daří se mu je umořovat jenom velmi pomalu. Takový je osud třiatřicetiletého pana Václava z jedné obce na Holicku.

Před několika lety začal s vervou podnikat a postupně rozšiřoval své aktivity. Nejprve se mu dařilo, začal si tedy vedle svých aktivit rozšiřovat i domácnost. Nejprve počítač na splátky, pak sporák, lednička, a tak to pokračovalo dále. Připočteme-li ještě bankovní úvěr, který se na začátku podnikání rozhodl vzít, činily Václavovy měsíční splátkové výdaje kolem dvaceti tisíc korun. „Žádný problém to pro mě nebyl, splácel jsem pravidelně. Pak ale přišel kritický rok 2005. Několik odběratelů mi nezaplatilo, tudíž jsem svým dodavatelům těžko platil i já,“ svěřil se Václav. A začal kolotoč, který kolem pana Václava ovinul bludný kruh. Peníze nestačily, splátky se hromadily, penále narůstala.

Ještěže jsem se neoženil

„Obrátil jsem na nebankovní instituce s žádostí o poskytnutí půjčky. Ty v zásadě půjčí každému. Domníval jsem se totiž, že novými penězi uhradím to nejnutnější a získám zase čas k tomu, abych si další peníze vydělal. Tento proces jsem opakoval několikrát za sebou. Brzy jsem ale zjistil, že vytloukat klín klínem nejde,“ řekl Václav a dodal, že zanechal podnikání a sháněl práci, která by mu přinesla dostatečné množství prostředků na splátky a zbylo mu ještě na živobytí. „Naštěstí jsem takové zaměstnání nalezl, ale téměř vše hned odejde věřitelům. Nakonec jsem i rád, že jsem se dosud neoženil. Nedokážu si totiž představit, jak bych uživil rodinu,“ zakončil svůj smutný příběh Václav. (Lukáš Peška)